Životní styl nemůže být stejný. Drahá paliva, Fialův problém. Ekonom zakročil

08.03.2022 13:28 | Ze sítí

Rychle rostoucí ceny energií a pohonných hmot zneklidňují české spotřebitele. Český ekonom Libor Dušek sepsal několik hlavních myšlenek stran toho, jakým způsobem se na následný vývoj cen připravit a jak s ním mohou politici bojovat, připadně zda to vůbec má smysl. Politické zásahy totiž mohou mít i důsledky, které jsou na první pohled skryté. Umělým snížením cen by vláda mohla nepřímo nahrát i samotnému Putinovi.

Životní styl nemůže být stejný. Drahá paliva, Fialův problém. Ekonom zakročil
Foto: Hans Štembera
Popisek: Nafta, ilustrační foto.

Jak (ne)reagovat na prudký růst cen paliv? Tuto otázku se Dušek pokusil pro čtenáře zodpovědět. Ve svých závěrech se opakovaně odkazuje na nejslavnějšího ekonoma Rakouské školy Friedricha Augusta von Hayeka, držitele Nobelovy pamětní ceny za ekonomii za rok 1974.

Dušek svou úvahu začíná myšlenkou, že cena, jakožto nositel informace o situaci na trhu, vypovídá o aktuálně zvýšené vzácnosti ropy. Odpovědí podle Duška není pokusit se uměle o snížení cen, to by vedlo k plýtvání a k nadměrné spotřebě. Lepší bude spotřebu omezit. Případná snaha politiků udržet nízké ceny pak nepřímo pomáhá financovat Putinovu agresi vůči Ukrajině.

 

V souvislosti s tématem je vhodné si připomenout míru energetické závislosti Evropy na Rusku. Britský konzervativní týdeník The Spectator vytvořil infografiku, kde jsou přehledně vykresleny rozdíly v rámci Evropy v hojně diskutované otázce zemního plynu. Zatímco státy jako Finsko, Lotyšsko nebo Bulharsko jsou v podstatě zcela závislé na ruských dodávkách, na opačném konci jsou Britové, Rumuni a Nizozemci, kteří by se bez ruského plynu obešli v zásadě bez větších problémů. Česká republika patří do velké skupiny států, které podstatnou část plynu dovážejí právě z Ruska, konkrétně mezi lety 2016–2020 to bylo 59 %.

Zdroj: The Spectator

Ale zpět k českému příkladu pohonných hmot. Dušek dále varuje před tradiční politickou snahou „konzervovat“ status quo, což se v případě šoků typu energetické krize či covidové pandemie projevuje snahou dělat věci „jako dřív“, namísto toho, že by došlo k tolik potřebné změně, která by reagovala na vývoj. „Sorry, struktura ekonomiky a vůbec náš životní styl nemůžou být stejné, když ropa stojí 20 USD/barel a když stojí 150,“ říká Dušek. „Nechme cenový mechanismus působit, ať motivuje lidi a firmy ke změně, která je tak jako tak žádoucí,“ nabízí řešení.

 

 

Dále se Dušek dostává přímo ke konkrétním opatřením, která by nedoporučil. Patří mezi ně právě ta, která se v poslední době často skloňují v médiích i mezi některými politiky. Tedy zastropování cen (například pohonných hmot), snížení DPH či spotřební daně. Dušek připomíná, že tato opatření by dále osekávala státní rozpočet. Varuje před tím, že uprchlická vlna z Ukrajiny ještě bude pro Česko znamenat nemalé výdaje.

Částečným řešením by tedy mohlo být omezení vlastní spotřeby. Dušek ovšem podotýká, že lidé nemohou „jen tak“ snížit svou spotřebu plynu, jak se jim zachce. Uvádí ovšem, že snížení teploty v místnosti o 1 °C by mohlo snížit spotřebu plynu o 7 % ruského importu.

 

Lepším řešením je podle Duška dosahovat úspor skrze investice, neboli adoptovat nové technologie, znamenající sníženou spotřebu, případně také skrze rozhodnutí stran životního stylu, třeba bydlet ve městě namísto satelitu. Klíčové změny tedy spočívají v dlouhodobějších krocích. Ani to prý podle Duška není důvodem k tomu, aby se nyní uměle snižovaly ceny energií. Proč?

Anketa

Pocítili jste již výrazné zvýšení cen pohonných hmot?

60%
3%
hlasovalo: 54998 lidí

Dušek vysvětluje, že lidé svá rozhodnutí upravují podle dlouhodobého odhadu cen. Dává příklad, jak mohou politici svými rozhodnutími toto vnímání dlouhodobého odhadu rozostřit, a tím nepřímo ovlivnit budoucí spotřebitelské chování obyvatel. Velmi zjednodušeně, pokud benzin v dobrých časech stojí 30 Kč za litr a ve zlých 50 Kč, dlouhodobá rozhodnutí lidí se budou odvíjet od průměru 40 Kč/litr. Pokud se ovšem politici rozhodnou tlumit cyklické projevy například tak, že ve zlých časech uměle zastropují cenu na 40 Kč/litr namísto tržních 50 Kč/litr, průměr, se kterým budou lidé počítat, se sníží na 35 Kč/litr. Jinak řečeno, obyčejný člověk si spočítá, že když bude nejhůř, „stát se o mě postará“. Tomu pak bude odpovídat změna ve spotřebitelském chování obyvatel. Budou později adoptovat nové technologie, protože pro ně bude levnější fungovat podle cen uměle stanovených politiky. Samozřejmě je potřeba zmínit také fakt, že onen rozdíl mezi tržní cenou 50 Kč/litr a hypotetickou, státem dotovanou cenou 40 Kč/litr zavedením omezení nikam nezmizí, ale projeví se právě například na nižších příjmech státního rozpočtu. K tomu je samozřejmě potřeba přičíst kumulované ztráty způsobené zpomalením adaptace na nové efektivnější technologie, na které poukazuje Dušek. Ty lze přeložit jako trvale nadměrnou spotřebu.

 

Politická opatření na podporu „tlumení“ cenových výkyvů by podle Duška měla smysl pouze v případě, že by byla symetrická, tedy že by fungovala opačným směrem v oněch lepších dobách, kdy by navýšení ceny např. skrze daně vytvářelo polštář pro budoucí snižování v časech krize. Dušek dále rozebírá diskutovaná opatření v podobě snížení spotřební daně nebo DPH, která tvoří významnou část ceny paliv u stojanů čerpacích stanic. Vysvětluje, že obě tato opatření mají větší pozitivní dopad na bohatší část obyvatel, kde nejsou tolik potřebná. Aneb čím více natankujete, tím více vám stát těmito škrty ušetří. Dušek klade otázku, zda není lepší cílit případná opatření na potřebné skupiny obyvatel.

 

Dušek dále přichází s návrhy opatření, která tuto potřebu reflektují lépe. Jde třeba o zvýšení slevy na poplatníka, případně o navýšení důchodů. Jedná se o opatření, které přinese každému ve sledované skupině stejně. Dalším návrhem je pak navýšení sociálních dávek, které ještě lépe cílí na nejpotřebnější skupiny. Jeho problémem je však složitost a také zpoždění, se kterým zafunguje.

 

Český ekonom se však obává toho, že i stávající politická garnitura bude mít zájem přihřát si na změnách svou polívčičku. Označuje to jako „daňový autopopulismus“. Pokud by tedy Fialův kabinet rozhodl o zavedení kroků, před kterými Dušek varuje, preferované pořadí ve stylu „když už to tedy musí být, tak...“, vidí takto: Nejprve snížit spotřební daň, poté až případně DPH. Až poslední instancí by mělo být zavedení „férových“ cen skrze cenové stropy. Dušek také jedním dechem dodává, že tato opatření musí být přijata s jasným oznámením jejich dočasnosti. Tedy opatření bude zavedeno například společně s jasně deklarovanou dobou platnosti na 2 měsíce. Proč? Takové oznámení má samozřejmě vliv na dlouhodobé rozhodování spotřebitelů + jak Dušek uvádí, jeho další prodloužení poté vyžaduje nový aktivní krok politiků. „Jinak hrozí, že uměle snížené ceny s námi budou trvale, a pořád budeme Putinovy válečné choutky financovat nadměrnou spotřebou ropy,“ vysvětluje ekonom.

 

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Marek Korejs

migrační pakt

Paní poslankyně mám tento dotaz. Je vůbec možné, aby ministr vnitra Rakušan schválil migrační pakt v Bruselu, aniž by to předtím projednala poslanecká sněmovna. Vy poslanci, které jsme si my občané zvolili, aby vedli a spravovali tuto zem, ku prospěchu nás občanů, kteří si vás platíme, přece nejde o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Je mi z toho na zvracení. Politický analytik Baránek a jiní o fotce slovenského exministra obrany s českou „nánou“ Černochovou

4:46 Je mi z toho na zvracení. Politický analytik Baránek a jiní o fotce slovenského exministra obrany s českou „nánou“ Černochovou

„Přijde k většímu a staršímu bratrovi, protože tak se to tradovalo, a tak moc se mu chce dostat do a…