„V ruském kalendáři tento týden málem přibyl další státní svátek. Skupina občanů navrhla, aby se začal slavit svátek slušných lidí, který by připomínal akce neozbrojených slušných lidí bez vojenských insignií, kteří se objevili na Krymu krátce před jeho anexí. Podle tohoto návrhu by však měl tento státní svátek připadnout na narozeniny prezidenta Vladimira Putina, tedy až na 7. října," píše v úvodu Suchov.
„Kreml sice tento návrh zamítl, ale vydal následně prohlášení, které velmi připomínalo stalinistickou éru. Tehdy sovětský občan dobře věděl, jak moc se jeho vůdce stará o všeobecné blaho. Ironií osudu spadaly Putinovy narozeniny až do roku 1991 na den, kdy byla přijatala poslední ústava SSSR (7. 10. 1977). Ústava obsahovala mnoho vznosných formulací slibujících celou řadu občanských práv a svobod. Ale v nenápadném článku 6 se psalo o zajištění výsadního postavení Komunistické strany SSSR. Tento článek byl 6. 3. 1990 zrušen a o rok a půl později přestal Sovětský svaz existovat," vrací se Suchov do historie.
„Putin se stal členem komunistické strany v roce 1975 a oficiálně své členství nikdy nezrušil. On sám je přímým ztělesněním minulého režimu, byť současné represivní orgány jsou jen stínem těch komunistických. Bylo by však přehnané tvrdit, že Putin vybudoval současný systém sám. Je ovšem pravdou, že se Putin snažil získat kontrolu nad volbami a nakonec se mu to i díky podvodům podařilo. Záměrně na součástky rozebral institucionální rámec federalismu a obnovil systém, kdy pravidla hry určuje pouze nejvyšší vůdce," tvrdí Suchov.
„Putin v tomto směru vychází z tradice, která souvisí s Ruskem od počátku jeho existence. Naše země ve své historii nikdy neměla skutečně fungující veřejné instituce. Ruští občané proto vždy měli tendence upínat se k vůli panovníka. Lhostejno, jestli to byl princ, císař či generální tajemník. Putin začínal jako schopný funkcionář, který se náhle objevil, aby se postaral o Jelcinovu bezpečnost po jeho odchodu z prezidentského úřadu. Své `personalisty` nicméně velmi překvapil svými přirozenými populistickými schopnostmi," míní Suchov.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Putin si řekl o masovou podporu lidí, pro které bylo slovo demokracie spojené s krádežemi veřejného majetku, chudobou a zbohatlíky z řad oligarchů, kteří ke svým majetkům přišli nepoctivou cestou. Ve svém třetím prezidentském období nabídl Putin lidem znovuvzkříšení mocné Ruské říše. Nadšení většiny ruského obyvatelstva neznalo mezí. Kdyby byl Putin popová hvězda, mohl by se vrhnout do publika, které by jej pohupovalo na svých natažených rukách," píše Suchov.
„V jistém smyslu je to výsledek Putinova umu učinit v jakémkoli složitém bodě správné rozhodnutí, které jeho politickou kariéru vždy bezpečně uchránilo od výkyvů. Ale v této pasáži hry se vyskytla celá řada problémů. V prvé řadě tato hra neskončila bouřlivým potleskem. Hra naopak dále pokračuje a může kdykoli skončit nesouhlasným pískáním. Třeba ve chvíli, kdy se Rusové dozví, kolik jejich peněz půjde na dobrodružství spojené s anexí Krymu a západními sankcemi," upozorňuje Suchov.
„Putin navíc musí čelit nejenom svému oddanému publiku, ale také mocným zákulisním hráčům, kteří spolurozhodují o osudu země. Politická logika velí Putinovi přepnout do režimu Stalin. Když ruský prezident na sousední Ukrajině viděl, kam vede jemné popuštění uzdy, musí do praxe uvést autoritářskou a populistickou revoluci shora. Měl by si však uvědomit, jaké jsou rozdíly mezi Ruskem a Sovětským svazem a také si spočítat, jaké náklady s sebou stalinismus přinesl," varuje Suchov.
„Nicméně následovat Stalinova příkladu se jistě jeví jako velmí lákavá varianta. Pokud tedy chce Putin zůstat i nadále ve hře. Musí samozřejmě být i stále o krok vepředu, aby byl připraven na situaci, kdy jeho politické balancování přestane vyhovovat těm, se kterými nyní vládne. Dokonce však ani jeho největší odpůrci si nechtějí představovat ten chaos, který by mohl vypuknout po jeho odchodu ze scény," je přesvědčen Suchov.
„Většina lidí, včetně evropských komentátorů, politiků i podnikatelů, kteří nyní Putina blahosklonně kritizují, by přesto dala přednost tomu, kdyby ruský prezident dál pokračoval ve svém úřadu. Ať už ve stejné linii či v režimu Stalina. Problém je v tom, že Putin, jak jsme jej znávali a někteří z nás i milovali, již neexistuje. Jedinou otázkou tedy je, jakým směrem se nyní hodlá vydat?“ ptá se Suchov v závěru svého textu.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
