„Představte si, že by již v únoru Rusko poslalo armádu do země svého souseda. Reakce celého světa by byly rezolutní a jednomyslné. Jen málo vlád by tváří v tvář takovému flagrantnímu porušení poválečného řádu přemýšlelo nad tím, jestli je vyzbrojení Ukrajiny či vyloučení Ruska z mezinárodních institucí a uvalení sankcí kontraproduktivní či přehnané. Právě proto se rozhodl Vladimir Putin řešit ukrajinskou krizi salámovou metodou, tedy trpělivě postupoval krůček po krůčku," konstatuje Hannan.

„Evropa nebyla od konce druhé světové války svědkem tolika zabitých vojáků. Přesto několik vlád členských států, Evropská unie a NATO tvrdí, že i tyto poměrně slabé sankce by měly být zrušeny, pokud Putin nezajde dál a nebude požadovat další území. Osobně jsem nikdy netvrdil, že na Ukrajině probíhalo vše skvěle. V důsledku svržení bývalého prezidenta země Janukovyče se udělalo spoustu chyb. Nikdy jsem ani nevyjadřoval souhlas s politikou Evropské unie v této kauze. Naopak jsem její postup tvrdě kritizoval. Nehodlám však společně s ostatními euroskepitky v rámci perverzní myšlenky nepřítel mého nepřítele je můj přítel nějakým způsobem omlouvat Putina," píše Hannan.

„Zamyslete se, pro boha živého, co představují obě dvě strany konfliktu a o co jim jde. Vezměme si např. sestřelení civilního malajsijského letadla. Na malou chvíli se zdálo, že to svět přiměje k tvrdé a odhodlané reakci. V hanebné rychlosti jsme se však vrátili zpět na pozice váhavých ustrašenců. Přece však není možné vraždu devíti britských občanů zahraničním subjektem nechat jen tak bez odezvy!" domnívá se Hannan.

„Zvažte rovněž skutečnost, že jsme před dvaceti lety Ukrajině slíbili výměnou za její souhlas se zničením jaderných zbraní, že budeme bránit její bezpečnost. Tento slib byl garantován Ruskem, Spojenými státy a Velkou Británií. Naše slovo tedy nic neznamená?“ pokládá si Hannan řečnickou otázku.