„Západní právníci, radiologové či návrháři softwaru byli v posledních letech svědky toho, jak jejich práci zastali stejně úspěšně lidé v Indii nebo Číně. Moderní počítačové programy jsou již nyní schopny vytvářet vysokoškolské eseje a Ford upozorňuje na to, že by během deseti let mohly vytvářet zpravodajské články stroje,“ píše v úvodu Ehrenreichová, která považuje za přednost Fordovy knihy především to, že autor nemá sklony příliš přehánět či dramatizovat. „Ford uvádí, že většina z nejméně představitelných věcí by mohla být v podstatě realizována již dnes, ale patrně si na ně budeme muset počkat dalších třicet let,“ píše Ehrenreichová v recenzi, která vyvolala značnou pozornost.

V knize je však podle Ehrenreichové velmi málo řečeno o budoucnosti robotizace ve vojenství. „Už nyní jsou přitom piloti nahrazováni drony a pro zneškodňování nastražených bomb se používají roboti. Ford coby softwarový inženýr také opomíjí možný vývoj v lékařské oblasti. Není však nutné uvádět mnoho dalších příkladů vzestupu robotizace v běžném životě. Její důsledky poznáváme již dnes. Byť míra nezaměstnanosti oficiálně klesá, dlouhodobá nezaměstnanost přetrvává. Na vzestupu je naopak podzaměstnanost v sektorech, kde není zapotřebí speciálních dovedností. Mnoho společností podle Forda přišlo na to, že je lepší se věnovat vývoji nových technologií, protože ty tak mohou nahradit zaměstnance. Ford v této souvislosti cituje zakladatele automatizace výroby delikatesních hamburgerů, podle kterého není cílem zefektivnit práci lidí, ale úplně je odstranit z pracovního procesu,“ píše Ehrenreichová.