Rozhovor s analytičkou Sušovou-Salminen

Vznikající vládní koalice se už shodla na společném programu. Jak ho hodnotíte?
Dohoda v celku stanoví vládní platformu pro spolupráci mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL na budoucí čtyři roky a je očividným středovým kompromisem, daným stranickou konstelací i tím, že dnes v podstatě všechny politické strany tíhnou ke středové politice. Rozdíl je jenom v tom, jestli ke středu přistupují zleva nebo zprava. Dohoda má i v jistém smyslu PR či rétorickou dimenzi. Většina toho, o čem se v textu píše, prostě "zní dobře", nicméně zatím to nemá žádný vztah k reálné politické praxi.

Čistě textově mě zarazilo, jak málo text mluví i v úvodních částech o české společnosti jako celku a daleko více adresuje a alokuje problémy směrem k jednotlivým skupinám obyvatel (podnikatelé, živnostníci, zaměstnanci, důchodci), což je na jednu stranu logické vzhledem k tomu, že jsou tu potřeba různé politiky, ale na druhou to svědčí o tom, že tu byl oslaben holistický přístup, který byl patrný v programu ČSSD. Například první společenská skupina, o které se v dohodě mluví, jsou živnostníci a podnikatelé, nikoliv ale zaměstnanci, kterých je v České republice většina.

Další věc, která mi ve smlouvě chybí, je vyhodnocení celkové situace země, které by nemuselo být příliš dlouhé, ale přesto by v bodech ukázalo na to, že strany mají povědomí o tom, v jaké kondici země je a na co konkrétně jejich priority reagují. Tohle je mor politiky, která po každých volbách staví jakoby na zelené louce. Přesto je ale i tento text, stejně jako volební programy, určitou diagnózou. Když si projdete bod za bodem, zjistíte, že de facto ve všech oblastech správy státu jsou potřeba zásadní zlepšení a změny. Už jen samotné heslo rekonstrukce státu otevřeně připouští, že to s českým státem nebude moc v pořádku. Nedozvěděli jsme se ale vlastně proč, kdo a jaké konkrétní politiky za to nesou odpovědnost. Jen to, že to koalice bude chtít zlepšit a jak. Bez hlubší reflexe se ale nemusí vůbec dojít k vhodným způsobům řešení. Doufejme, že si patřičnou analýzu strany udělaly pomocí svých expertů a na nich svoje priority stavěly a že nedávný výrok B. Sobotky o tom, že strany nemají konkrétní, detailní přehled o stavu státu, nebyl myšlen vážně.

Jaké body byste v programu označila za zásadní?
Zásadní je posílení důrazu na stát, který je o trochu více patrný než v uplynulých sedmi letech a výraznější akcent na řešení některých sociálních problémů včetně částečného (ale je otázka jestli dostatečného) uznání principu, že do sociálního smíru a společnosti se musí uvážlivě investovat. To je určitý, byť skromný, posun.

Nepovažujete za politicky nevýhodné pro ČSSD, že neprosadila zvýšení daní firmám, dokonce ani zavedení sektorové daně, i když strany připustily, že se k ní ještě mohou vrátit?
Je to kompromis, který bude muset ČSSD politicky obhájit v rámci vládnutí. ČSSD se svůj celý program ohledně daní nepodařilo prosadit vzhledem k tomu, že ani ANO, ani KDU-ČSL s daněmi nechtěly nijak výrazněji hýbat. Bohužel není ochota k tomu zrevidovat samotnou myšlenku rovných daní. ČSSD se vzdala pojmu "spravedlivých daní". Prošla jenom daň z hazardu a snížení DPH u léků, knih, péče o děti, a dále zrušení koncepce superhrubé mzdy a odnětí daňové slevy pro pracující důchodce. ANO mírně ustoupilo v otázce udržení daňové výše po celé čtyři roky s tím, že se k problému bude ochotno ještě vrátit. Uvidíme, jestli se vládě podaří v kombinaci se slibovaným zlepšením výběru daní a snížením nákladů na jejich výběr, jak si slibuje, dosáhnout lepších výsledků než předchozí vlády. Rekonstrukce státu totiž stojí peníze.

Podařilo se podle vás některé straně v koaliční smlouvě prosadit víc než ostatním?

To je docela složitá otázka vzhledem k tomu, že všechny tři strany mají středové tendence. Pokud si uděláte textovou analýzu, na mnoha místech zjistíte, že dohoda přebírá celé věty z volebního programu ČSSD a na dalších, že přebírá celé věty z programu ANO. Program KDU-ČSL sloužil jako předloha mnohem méně. Už v době volební kampaně a jednotlivých volebních programů bylo hmatatelné, že v řadě oblastí si například program ČSSD a ANO neprotiřečí. Jak jsem řekla, například v oblasti daní se prosadily spíš ANO a KDU-ČSL na úkor ČSSD. V případě, řekněme, zemědělské politiky je vidět poměrně výrazný průnik všech tří stran. Všechny tři strany tu kladly důraz na kvalitní české potraviny. ČSSD neměla v programu podporu potravinovou soběstačnosti, kterou do dohody prosadily ANO a KDU-ČSL. Z dohody například zmizela věta z programu KDU-ČSL o oslabení vlivu a tržní síly velkých potravinářských řetězců, v případě daňové politiky zmizela zase sociálně-demokratická koncepce spravedlivých (tj. zavedení částečné progrese) daní. Například část dohody týkající se vzdělání a vědy je zase téměř celá opsaná z programu ANO, kde ale ani jedna strana nepodporovala například zavedení školného. Jasný průnik je potom viditelný v případě formulování dohody v oblasti životního prostředí, kam se prosadila řada prvků z programu ANO i ČSSD, avšak z programu zmizelo například odmítnutí dovozu odpadů ze zahraničí, které měla v programu sociální demokracie, ale i řada programových bodů ANO.

Co říkáte na program v sociální oblasti? Co z něj považujete za nejpodstatnější?

Uplynulé roky ukázaly na to, že právě v době hospodářské krize je nutné na sociální oblast zvlášť myslet a ne jít cestou poměrně bezhlavých škrtů, protože taková politika se dříve nebo později projeví právě v oblasti sociálního smíru, který dělá každou ekonomiku atraktivní či "konkurenceschopnou". Je očividné, že dohoda chce napravovat ty nejhorší škody, které napáchaly předešlé vlády svými necitelnými zásahy v kontextu dlouhé hospodářské stagnace, která nutně vytvářela na českou společnost jako celek značný ekonomický a sociální tlak.

Nejpodstatnější je alespoň náznak, i když nikterak radikální, v otázce minimální mzdy (alespoň 40 procent průměrné mzdy, což by nyní bylo asi 10 000 korun), snaha o nápravu některých kroků minulých vlád (konec danění superhrubé mzdy, znevýhodnění pracujících důchodců, návrat porodného i u druhého dítěte atp.) a slíbené změny v oblasti exekucí a lichvy, kde by se měla posílit ochrana občanů-spotřebitelů. Vláda slibuje se zaměřit na problémy sociálně vyloučených, kde se mimo jiné misí problém nezaměstnatelnosti některých občanů, sociálního bydlení a nespravedlivě nastaveného systému exekucí.

Věříte, že se podaří poměrně značné výdaje v sociální oblasti pokrýt úsporami, jak je přesvědčeno hnutí ANO?

Tohle je asi spíš otázka pro ekonoma. Osobně bych řekla, že tato otázka se obecně týká využívání daní, celkové redistribuce zdrojů a samozřejmě i "nakopnutí" ekonomiky. Další věc, která se v případě minulé vlády (a nejen za ní) děla, byla skutečnost, že reformy, které měly údajně snížit náklady státu a tzv. "ušetřit", ve skutečnosti stály víc než dosavadní systém, který měly nahradit nebo vylepšit. Jinak řečeno, pod hávem reforem se skrývalo očividné plýtvání finančními prostředky státu a přesun veřejných financí do soukromých kapes. Pokud se ANO podaří takovým trendům zabránit, tak to, myslím, státní pokladna i společnost pocítí v pozitivním smyslu. Je ale jasné, že někdy je potřeba v určité oblasti financování oslabit a v jiné naopak podle potřeby posílit. To se ale nesmí dělat bezmyšlenkovitým vytloukáním klínu klínem. Na druhou stranu smysluplná investice do společnosti je, myslím, tou nejrozumnější investicí, protože jen ta je schopná vytvářet a rozmnožovat bohatství, a tím přispívat na chod státu tak, aby z jeho existence mohla profitovat většina společnosti, včetně třeba soukromých firem a společností.

Věříte, že voliči, stejně jako například odbory, tento program ocení, pokud se ho podaří naplnit?

Odbory se k dohodě zatím vyjádřily pozitivně a dohoda sama obsahuje náznaky, že budoucí vláda počítá s odbory jako s partnerem, kterého nebude programově obcházet a marginalizovat. Pokud by se podařilo stabilizovat český stát a nasměrovat ho dobrým směrem, tak by to samozřejmě voliči ocenili. Jenže problém je v tom, že nyní je všechno jenom na papíře a politika není jen teorie, ale hlavně praxe a řešení řady ad hoc problémů, jejichž podstata je často konfliktní.

O dalším volebním slibu - snížení církevních restitucí - jednají sociální demokraté a ANO s církvemi. Je podle vás důležité, aby k nějakému kompromisu došlo?
Je to důležité. Dnešní podoba restitucí budí vážné pochybnosti s ohledem na způsoby, jakým byly koncipovány, dohodnuty a přijaty. Ukazuje se tu, že zásadní rozhodnutí, které se týkají celé společnosti a mají v nějakém smyslu konfliktní obsah (ať z historických nebo kulturních příčin), není možné přijímat bez hledání širokého kompromisu a společenské diskuse jen na principu parlamentní většiny a nějakého přehlasování. Kompromis by mohl pomoci kontroverze kolem církevních restitucí zmírnit či neutralizovat. Cílem politiky je konflikty řešit a ne je vytvářet a dál rozdmýchávat.