Proto tolik vyrostlo levicové sdružení Syriza, jehož vůdce Alexis Tsipras Řekům slibuje, že je před škrty ochrání, ale za žádnou cenu nechce vysvětlit, jak zemi udržet v eurozóně.

Ze stejného vzdoru voliči před šesti týdny odevzdávali své hlasy extremistickým stranám, jako je pravicový Zlatý úsvit. Pokud by svou volbu zopakovali i nyní, Řecko se by se nemuselo ani napodruhé dočkat vlády a Evropa by zase nevěděla, s kým si v Aténách sednout ke stolu. 

V atmosféře nejistoty, která nyní na Peloponéském poloostrově převládá, jsou všechny prognózy nejisté. Průzkumy veřejného mínění však napovídají, že květnový hněv začíná střídat strach, obavy z nejistoty, že potíže země by se mohly ještě prohloubit. Zprávy o nižších příjmech a větším počtu lidí odkázaných na sociální podporu už ani nepřekvapují. Ale krize nyní ohrožuje základní schopnost Řecka přežívat ze dne na den. Podnikatelé si stěžují, jak jim váznou obchody, protože cokoli chtějí dovézt ze zahraničí, ať už zboží nebo suroviny, se musí platit předem a pojišťovny se všemu, co je spojené s Řeckem, vyhýbají obloukem. I sebemenší živnostník dokáže vysvětlit, že podnikat za takových okolností je téměř nemožné. 

Po květnových volbách se vládu poskládat nepodařilo, protože vůdce levicového sdružení Syriza, které si v nich připsalo největší zisky, sází na to, že v červnové repríze udělá ještě lepší výsledek než při květnové premiéře. Jenže co se stalo včera, nemusí být dnes a zítřek může vypadat ještě jinak. Tuto letitou zkušenost by si mohl okoušet i Alexis Tsipras, protože odhady výsledků voleb dávají větší šance na těsnou výhru ne jemu, ale konzervativcům Antonia Samarase.