Ještě předtím, než česká média začala zajímat jen a pouze sebevražda Ivety Bartošové, věnovali se novináři (politickým) nekrologům jiné osobnosti veřejného života v Česku: nyní už bývalého poslance, hejtmana a (tak, jako všichni ostatní) neúnavného zastavatele asi tří stovek dalších funkcí ve státní správě, Michala Haška.

Předčasný pohřeb

Ten udělal to, co se od něj po zpackaném (protože urychleném) puči očekávalo: sbalil si věci ve své poslanecké kanceláři a stáhl se na Jižní Moravu, kde si nejen bude lízat rány po prohraném souboji se svým největším stranickým rivalem Bohuslavem Sobotkou, loutkovým taképremiérem ve vládě Andreje Babiše. Nejspíše bude také spřádat plány na další tažení, které se může odehrát už docela brzy. Pohřbívat činorodého hejtmana je rozhodně předčasné.

Celá ta mediální hra na „sběratele funkcí“ mířila samozřejmě jen a jen na něj: Sobotka potřeboval nějakou páku, neboť se mu pranic nelíbilo, jak mu Hašek zevnitř rozeštvává poslanecký klub a každou chvíli (oprávněně) upozorňuje na množství Sobotkových ústupků Babišovi. Usnesení se jen formálně týkalo dalších tří poslanců a hejtmanů: kromě Haška to byl Jiří Zimola, Jiří Běhounek a Josef Novotný.

Křečci prskají, hejtmani jdou dál

Původní plán byl doporučující usnesení Lidového domu ignorovat a obě funkce si ponechat. Toho se dalo dosáhnout jen v případě, že by všichni čtyři táhli za jeden provaz: nezapomínejme, že se jedná ve všech případech o oblíbené regionální politiky, kteří se mohli spolehnout na sílu preferenčních hlasů. Proto museli Sobotkovi poradci nejprve zlomit nejslabší článek, už tak nalomeného Zimolu.