Úřady odmítají zrušit ochranné hlukové pásmo, přesto, že je tam zbytečné. Vlastníci pozemků bojují za svá práva už několik let, mají v rukou dva pravomocné rozsudky soudů, přesto ministerstvo dopravy dál hraje roli mrtvého brouka a letiště si zase hraje na nástupce armády. Zdá se to až neuvěřitelné, ale vzhledem k tomu, že jde o České Budějovice, tak se není čemu divit. Co se skrývá za nečinností úředníků? Plní něčí úkoly či příkazy? Nejde zase o politickou sofistikovanou hru, jak získat pozemky za směšnou cenu a pak z nich udělat lukrativní pozemky za stovky milionů korun? Pozorně čtěte, protože tahle ta rozehraná partie o pozemky, stojí za to.

„Je třeba na úvod říct, že žádné regionální letiště v ČR nemá ochranné hlukové pásmo. Brno odbavilo v loňském roce 700 tisíc pasažérů, České Budějovice 55 tisíc. Brno nemá hlukové pásmo, Ostrava nemá hlukové pásmo, Karlovy Vary ho nemají, ale mají ho České Budějovice v nevídaném rozměru. Pojem nevídaný rozměr obhájím odborným názorem, pracovníků Úřadu pro civilní letectví, kteří chtěli z moci úřední to ochranné hlukové pásmo zrušit, že je těžko zdůvodnitelné, nadbytečné, nafouknuté,“ vysvětluje občanský aktivita, bývalý náměstek primátora města České Budějovice, který bojuje proti bezpráví kolem ochranného hlukového pásma, protože tam je zákon ohýbaný tak, že ho to doslova děsí.

Jak a kdy vzniklo ochranné hlukové pásmo kolem letiště

„V době, kdy jsem byl náměstkem primátora, tak se řešilo, co bude s armádou a letištěm. Bylo na rozhodnutí armády, jestli letiště zruší, zachová, nebo co bude dál. Proč? To bylo proto, že v Českých Budějovicích byly unikátní dílny vybaveny strojně, personálně na opravy letadel. To byl moment, kdy armáda uvažovala ve své době, že tady bude vojenské letiště se smíšeným provozem. Takové, jako je dnes v Pardubicích,“ vzpomíná občanský aktivista. Ministerstvo obrany proto požádalo o vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu letiště Planá u Českých Budějovicích. Tehdejší stavební úřad v Českých Budějovicích rozhodnutí vydal a právní moc nabylo v polovině roku 1995.