Výrok vyjadřuje přesvědčení některých levicových politiků, že existuje fixní množství práce, kterou je možno v ekonomice vykonat. Toto přesvědčení pak nevyhnutně vede k závěru, že regulací distribuce práce může být vytvořeno více nebo méně pracovních míst.
Jedná se však o klam. Lze to snadno demonstrovat na příkladu zemědělství. Ještě před čtyřmi sty lety pracovalo v zemědělství 95 % práceschopné populace, dnes zaměstnává pouze procenta dvě. Neznamenalo to ale, že by tento pokles způsobil 93% nezaměstnanost.
Limity nejsou
Odrazem klamu limitu sumy práce je i představa, že zmenšení maximálního počtu hodin pracovního dne povede ke snížení nezaměstnanosti, protože zbylou práci bude vykonávat někdo, kdo by byl jinak nezaměstnaný. Vedena tímto klamným přesvědčením uzákonila Francie za vlády socialisty Lionela Jospina maximálně 35hodinový pracovní týden.
Ze stejné studnice představ pochází i idea, že ke snížení nezaměstnanosti povede dřívější odchod do penze (a nahrazení uvolněných míst mladšími).
Ve skutečnosti pro sumu práce, která může být v ekonomice vykonávaná, neexistuje žádný limit.
Pokud je množství práce distribuováno mezi zaměstnance pomocí vládních zásahů, zvyšuje se tím cena práce a snižuje se efektivita pracovního trhu. A tím stoupá nezaměstnanost.
Všechny náklady práce totiž nezávisí pouze na počtu odpracovaných hodin, protože existují fixní náklady na zaměstnance, jako například náklady zvyšování kvalifikace, které mohou být velmi podstatné.
Potřeby jsou nekonečné
Pokud cena jednotky práce stoupne, zaměstnavatelé těchto jednotek odebírají více. Pokud by se tedy snížila maximální pracovní doba na polovinu, neznamenalo by to, že by mohlo být zaměstnáno dvakrát více lidí.
Ze stejného myšlenkového zdroje čerpali i luddité (angličtí řemeslníci a dělníci pojmenovaní podle mytologické postavy anglického tkalce Neda Ludda), kteří ničili stroje a chtěli překazit jejich zavádění v továrnách, protože je podle jejich přesvědčení okrádaly o práci.
V ekonomice přitom žádný limit potřebné práce neexistuje, protože lidské potřeby a přání jsou v podstatě nekonečné.
Digitalizace a robotizace ve skutečnosti povede ke zvýšení produktivity práce, a tím ke zvýšení produkce, která naopak zvyšuje potřebu pracovních míst.
Transparentní je příklad Německa, jehož ekonomika má mimořádně vysokou míru robotizace a nezaměstnanost přitom klesá.
Autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
