Čestný odchod opozičních poslanců ze Sněmovny a přijetí ostudné rezoluce poslanců vládní koalice ze dne 14. května 2026 (formalisticky vydávané za rezoluci Poslanecké sněmovny) proti uspořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně je část vysoké ceny, kterou opozice platí za antibabišismus.

Účinky vydání rezoluce na poklidné vztahy mezi Čechy a Němci si netroufám odhadnout. Není vyloučeno, že budou pro nás nepříznivé. Vždyť Němci jsou v našich vztazích silnějším partnerem a v Německu mají své zájmy drobní lidé, kteří tam chodí pracovat, a také podnikatelé (mezi nimi Andrej Babiš), kteří tam podnikají a mají tam majetek. Původci rezoluce jsou vesměs lidé, kteří nezažili zábor Sudet, okupaci, po ní odsun sudetských Němců, a zejména se nepodíleli na budování nových vztahů mezi oběma národy. Po bolševickém vzoru chtějí trestat děti a vnuky za hříchy předků. Šovinisté zatím nesdělili národu, jaký prospěch pro nás vyplyne z jejich výstřelku, popř. proč jim vadí, že se v současnosti Češi s Němci snášejí.

Ovšem opozice mohla tomu všemu předejít. Žádná z opozičních stran není natolik vzdálena od ANO, aby se nedal najít programový průnik. Překážkou jsou pouze subjektivní vztahy mezi sebestřednými jedinci na obou stranách. Přijetí extrémistů do vládní koalice nebylo nevyhnutelné, kdyby se opozice chovala jinak. Chápu, že křikloun, který od mikrofonu v Poslanecké sněmovně pourážel kdekoho, mohl opoziční politiky odpuzovat, ale pokud by byli sebekritičtí, museli by uznat, že částečně (ne víc) si jeho chování vysloužili, a nechuť překonat.