Pamětník neznalý souvislostí by si mohl pomyslet, že se jedná o Německou demokratickou republiku a obdobu známého paragrafu o „pobuřování“, jímž v socialistickém Československu KSČ hrozila všem, kdo by se pokoušeli ohrozit jakýmkoli způsobem její mocenský monopol. Omyl. Paragraf o štvaní lidu je již přes padesát let součástí právního řádu Spolkové republiky Německo. V době svého vzniku byl namířen proti pohrobkům nacismu, který měli tehdy Němci ještě v čerstvé paměti a s nímž se začali teprve v příštích letech vyrovnávat v historických a společenských diskusích, jakož i v rámci soudních procesů s nacistickými zločinci. V současné podobě hrozí tento paragraf trestem až pěti let odnětí svobody všem, kdo by „podněcovali k nenávisti, násilí nebo svévolným opatřením“ proti národní, rasové a náboženské skupině obyvatel nebo proti jednotlivcům, pokud budou napadeni z důvodu příslušnosti k některé z uvedených skupin. V roce 1994 byl doplněn o odst. 3, jenž zavádí stejný trest pro toho, kdo by schvaloval nebo popíral zločiny nacionálně-socialistického režimu.

V současnosti se Volksverhetzung stává nástrojem pro potlačování názorů, vymykajících se z německého názorového koridoru, který předepisuje, jak psát a mluvit o migraci, ženské rovnosti, sexuálních menšinách, německé minulosti a dalších „citlivých“ tématech. Názorový koridor, stanovený politickou korektností, se od devadesátých let setrvale posouvá doleva, takže v poslední době se již samotné pojmy „pravice“ a „konzervatismus“ ocitly mimo jeho rámec a staly se v očích vládnoucích německých elit podezřelými. Ohrožena je proto i Alternativa pro Německo (AfD), která se ve svém programu hlásí k liberálním a konzervativním hodnotám. Ovšem záminkou k masivní nepřátelské kampani, jíž je v posledních týdnech AfD vystavena, se staly nešťastné antisemitské výroky poslance Gedeona, pronesené v zemském sněmu Bádensko-Württemberska. V souvislosti s tím se zástupci všech stran vládnoucího stranického kartelu (tj. stran, které se v SRN podílejí na vládě buď na spolkové úrovni, nebo v zemích – tedy CDU/CSU, SPD, Zelení, Levice a FDP) vyslovili s různým důrazem pro to, aby byla AfD nebo alespoň někteří její vedoucí představitelé podrobeni dozoru Spolkového úřadu na ochranu ústavy. Jeho prezident Hans-Georg Maaβen to v rozhovoru z konce května odmítl s odůvodněním, že „z našeho pohledu není AfD v tuto chvíli pravicově extrémistickou stranou“. Úřad však prý sleduje, zda extrémisté nepronikají do AfD – nebo do jiných stran. Nutno však podotknout, že tento výrok zazněl ještě před Gedeonovým vystoupením, které vedlo k těžké krizi uvnitř poslaneckého klubu AfD ve Stuttgartu a mimořádně zintenzivnilo mediální útoky proti Alternativě, v nichž se s pojmy jako „pravicový extrémismus“ běžně operuje. Jak nedávno upozornil v Junge Freiheit Dieter Stein, pro německou politickou stranu může být smrtící již jen debata o možném zavedení ústavního dohledu, protože odrazuje zejména státní úředníky od vstupu do ní, resp. podněcuje ty, kteří již členy jsou, k úvahám, zda nemají s ohledem na profesní kariéru raději včas vystoupit.

Hrozba úředního postihu AfD nebo některých jejích členů vzrostla poté, co v polovině července provedla německá policie po celé zemi razii proti osobám, podezřelým z trestného činu štvaní lidu. Výsledkem bylo 38 zadržených. Policie oznámila, že příčinou razie je mj. radikalizace internetových diskusí a s ní související rostoucí počet útoků proti migrantům. Ujistila rovněž, že v hledáčku úřadů jsou skupiny i osoby jak pravicově, tak levicově extremistické, jakož i islamisté. Navzdory těmto ujištěním se zdá, že přednostním cílem policejního zátahu byli tzv. pravicoví extremisté, tedy lidé, kteří šíří údajnou nenávist proti uprchlíkům a politikům. (!) Ministr vnitra de Maizière sdělil veřejnosti, že se na internetu objevily „listiny nenávisti“ (Haβ-Listen; tvořivost německých byrokratů při práci se slovem nenávist je vskutku podivuhodná), obsahující jména osob, které se angažovaly proti pravicovému extremismu. Zajímavé. Jestlipak de Maizière ví, že již drahnou dobu uplatňují levičácké bojůvky právě tuto vyděračskou metodu rutinně proti tzv. fašistům z Pegidy, AfD a jiných struktur, které odmítají hlásat povinnou lásku k cizincům?

Úřady se však nehodlají spokojit s občasnými raziemi proti šiřitelům nenávisti. S příslovečnou německou důkladností, podpořenou neomezenými finančními zdroji, se spolková vláda rozhodla přikročit k bezprecedentní „strategii prevence extremismu a podpory demokracie“. Cílem je v rámci celého státu účinněji provázat aktivity, směřující k předcházení extremismu, s trestním postihem pachatelů. Realizací bylo pověřeno jednak ministerstvo vnitra, jednak ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež, což vyplývá z výrazného zacílení strategie směrem k mládeži. Ministryně pro rodinu Schwesigová (SPD) upřesnila, že do akce se „ruku v ruce“ zapojí stát, země i obce. V rámci prevence mají být ve dvou stovkách obcí odstartovány místní „demokratizační projekty“ a v jednotlivých spolkových zemích budou zřízena „centra demokracie“, jež mají být propojena s poradními místy pro oběti extremistického násilí. Aby se zamezilo pádu mládeže do sítí salafistických, teroristických a extremistických skupin, je třeba – zdůraznila Schwesigová – aktivně pracovat nejen ve vězeních a mešitách, ale také ve sportovních oddílech a školách. Proto – uvedl list Süddeutsche Zeitung – „se bude pracovat na tom, aby také učitelé nebo sociální pracovníci nabyli větší citlivosti vůči problematickým názorům žáků“. Tento krkolomný překlad způsobilo slovo „sensibilisieren“, tedy učinit citlivým, jedno z nejnovějších čísel v politicko-korektním slovníku našich západních sousedů, dosud užívané zejména ve smyslu „citlivosti“ vůči ženám, sexuálním menšinám apod. Nyní budou tedy němečtí učitelé školeni k tomu, aby bedlivě naslouchali svým svěřencům, zda se v jejich řeči neobjeví podezřelé slůvko či náznak nepřátelství k muslimům.