Když se potvrdilo, že mezinárodním sankcím vůči Íránu je skutečně konec, znamenalo to jednoznačně vítězství. Samozřejmě íránské. Sankce pochopitelně vůbec neměly být uvaleny. Ale to je další věc. Jak jsem psal již v článku z minulého dubna, všechny důkazy naznačují, že Írán skutečně měl jaderný program. Jenže ten nikdy nebyl myšlen jako výhrůžka vůči Spojeným státům, Izraeli, natožpak Evropské unii. Íránské vedení si je dobře vědomo toho, že pokud by svůj jaderný program zaměřilo na napadení kterékoli z těchto zemí, pravděpodobně by spíše jaderný útok vyprovokovalo, než odvrátilo. Takový útok by íránský stát ani jeho obyvatelé dost možná nepřežili.

Sankce byly podvod

Pokud původní íránský nukleární program v osmdesátých letech k něčemu sloužil, pak zřejmě k zastrašení Iráku, který byl jeho hlavním regionálním soupeřem. A o Iráku Saddáma Husajna se všeobecně ví, že jaderný program měl, minimálně v desetiletí před Válkou v Zálivu, která začala v roce 1991.

Írán, který s Irákem dlouze a těžce bojoval mezi lety 1980 a 1988 si nemohl dovolit být neozbrojen a nechat soupeře vlastnit jaderný arzenál. Je tedy celkem pochopitelné, že se íránské vedení snažilo Saddáma trumfnout. 

Ze všech dostupných důkazů se ale nicméně zdá, že byl íránský jaderný program značně omezen v dekádě po porážce Saddáma v roce 1991, a zcela opuštěn poté, co byl Saddám v roce 2003 svržen. Což není jen závěr, k němuž ukazují všechna fakta, ale také v roce 2007 veřejně vyjádřený názor americké zpravodajské komunity. 

Dokonce ani americká vláda něco takového dodnes nezpochybňuje. Podívejme se, co řekl americký ministr zahraničí John Kerry v rozhovoru, který v srpnu roku 2015 poskytl agentuře Reuters: