Ne příliš optimisticky vidí jeho šance český prezident Miloš Zeman, který konstatoval, že Petro Porošenko povede zemi, které hrozí ekonomický bankrot, občanská válka a ruská invaze.  

Situace je zapeklitá. Ukrajinské síly, jejichž vrchním velitelem prezident – byť s omezenými pravomocemi – je, zatím podle všeho nemají na to konflikt s proruskými separatisty v doněcké a luhanské oblasti vojensky rozhodnout. Tamní obyvatelstvo dostává z Kyjeva nejednoznačné signály, na které ve chvílích, kdy v ulicích umírají desítky lidí, mohou jen těžko slyšet.  

Ke slibům o sbližování s Evropskou unií jsou hluší. Po léta jim totiž nikdo přesně nevysvětlil, co to pro ně znamená. Mnohokrát jsem během svých nedávných pobytů v Doněcku slyšel, že nevidí důvod, proč se na úkor hospodářských ztrát a ohrožení pro oblast klíčových těžebních a ocelářských podniků sbližovat s Bruselem. Ten je od východní Ukrajiny, nejen obrazně, příliš vzdálen.  

Ukrajinská společnost se převratně mění. Nikoli však ti, kdo jí už přes desetiletí dominují. Na scéně je stále věčně rebelující Julia Tymošenková, která se netají svými ambicemi vrátit se do nejvyšších pater politiky. Pokud by uspěla její strana Vlast ve volbách parlamentních, mohla by se stát premiérkou, a tedy podle zákona nejsilnější osobou v zemi.  

Právě Julia Tymošenková může současnému prezidentovi jeho pozici výrazně zkomplikovat. Porošenko vlastně v současném parlamentu nemá jednoznačnou podporu, kromě strany UDAR současného kyjevského starosty – boxerského exšampiona Vitalije Klička.  

I kdyby se Petrovi Porošenkovi podařilo utlumit rebelii na východě země, zvládne on sám reformovat od základu stát bez patřičných pravomocí? Je si dobře vědom, že hlavním problémem státu je korupce. Ukrajina je důkazem toho, jak nenasytnost úředníků může vést k rozkladu státu. Ozbrojený konflikt na východě je až druhotným následkem rozkradení státních financí a zhroucení hospodářství.  

Spokojené obyvatelstvo by přece navzdory etnickému napětí nepodporovalo proruské separatisty. Zhroucení státu bylo následkem politiky Viktora Janukovyče a jemu blízkých. Ruský prezident Vladimir Putin jen situace v blízkém zahraničí pohotově využil, jako v případě Podněstří, Abcházie, nebo jižní Osetie. 

Jak se říká ve Švejkovi, každý pěšák má, obrazně řečeno, v torbě maršálskou hůl, a to může být pro Porošenkovi stoupence povzbuzením. Otázkou je, zda se mu s minulostí oligarchy podaří přesvědčit obyvatelstvo, a to v tomto případě především na západě Ukrajiny, o upřímnosti svých záměrů.  

Jakékoli pochybnosti totiž mohou frustrované Ukrajince znovu snadno dostat do ulic. Lidé ho sice volili, ale dobře vědí, že za jeho úspěchem byla schopnost pohybovat se a fungovat v korupčním prostředí posledních 20 let. A lidé nyní chtějí skutečné změny.