Ještě před padesáti lety by takový prezident ve volbách masivně propadl bez ohledu na kvalitu oponenta. Američané tehdy nebyli politicky rozdrobeni na nejrůznější sociální, etnické, náboženské a kdovíjaké nesourodé menšiny. Ne že by neexistovaly, ale americké dějiny z nich po staletí vytvářely jediný národ – „tavicí tyglík“ se tomu říkalo. Když lidé věřili v ohromné možnosti osobní podnikavosti, nehrály v politice zásadní roli ani sociální rozdíly. Amerika byla nejsvobodnější, nejbohatší a nejúspěšnější zemí světa.

Ne snad, že by stále nebyla. Ale dnes jsou Američané tragicky rozděleni na dvě početně v zásadě vyrovnané a zcela nesourodé voličské „koalice“ menšin. A prezidentský kandidát musí o tu svou koalici dobře pečovat, aby ji úspěšně dovedl k volbám. Musí ji inspirovat, hecovat, děsit alternativou protivníkova vítězství. A do značné míry i podplácet. To vše za nechutné dramatizace dvou nesmiřitelných mediálních táborů.