Má kampaň YES proti „Lépe pospolu“ naději na nečekané byť těsné vítězství? Podle sázkařů, jejichž kolektivní verdikt většinou platí (riskují vlastní peníze), to s nimi stále ještě vypadá na těsnou prohru. Ale kdo ví? Angličané posledním dnům před volbami říkají momentum, pohybová síla se ve fini zrychluje a pozitivní víra nacionalistů má silnější náboj než skepse odpůrců.

Skotové mají pověst škotů a veškeré mediální diskuse se skutečně týkají budoucí fiskální politiky a otázky, jestli na tom budou občané samostatného státu lépe nebo ne. To ovšem nikdo neví, to bude záležet na hospodárné a obchodně zdatné politice a také, jak se s nešťastnými Angličany dohodnou a rozdělí státní dluh i nemalá aktiva. Co bude s obřími bankami, (v poměru ke skotskému HDP větší podíl a riziko než na Kypru), o kolik zdraží nové dluhopisné úroky a bude-li si moci Skotsko vůbec ponechat libru, což anglické politické strany svorně odmítají, protože jednotná měna a dvě fiskální vlády nefungují, jak vidíme v eurozóně. Aby vzala národovcům vítr z plachet, slíbila Skotům Britská vláda proti svému tradičnímu přesvědčení, ať si po volbách hospodaří za své daně po svém. Pokud by skotský rozpočet obsahoval i státní příjmy ze severomořské ropy a plynu tak by dnes získali Kaledonci snad o pět set až o jeden tisíc liber na hlavu více než současných 1 400 liber sociální dotace.

Mořská bonanza je ale téměř vyčerpaná. Těžba odhadovaná na 20 -30 let prudce klesá, náklady stoupají a výnos závisí na fluktuaci světových cen. Podle časopisu The Economist se má cena ropy poprvé v dějinách stabilizovat, protože americký pokles importu, levný plyn a nové úspornější technologie trvale světový nárůst poptávky snižují, dokonce ani při výpadku Iráku a Libye ceny nerostou. Ale co je ještě důležitější i většina ostatního skotského exportu je v cizím vlastnictví (whisky) a zisky zahraničních majitelů jdou do ciziny. Hodnota HDP je zavádějící, jen hrubý národní příjem (HNP), který v případě regionálního Skotska znám není, by napověděl, jaké jsou příjmy Skotů ze zahraničních investic a kolik hospodářství nepochybně ztrácí. Národovci kontrují příkladem Irska a zavedením nízké firemní daně. Skotsko je bohaté, má dokonce o 16 % vyšší průměr než Británie, proč se tedy vedou nekonečné spekulace o budoucích nákladech a výnosech, jež nikdo nezná, jako by šlo jen a jen o peníze? Národní samostatnost je přece záležitost srdeční, touha po silnější vzájemnosti, po normativní společnosti a kolektivním rozhodování, jež může poskytnout jen stát.