Jako záminku si vzali návrh vlády na změnu financování – zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování do státního rozpočtu. Prý že to bude mít negativní vliv na „nezávislost“ těchto médií. Hloupější argument si ale nemohli vymyslet. Vždyť stejně jako minulá vláda poplatky zvýšila a rozšířila okruh jejich plátců, současná vláda mohla udělat krok zpět a navíc poplatky výrazně snížit. Anebo že by se televizáci a rozhlasáci zalekli, že se jim nejen na ty začerněné smlouvy podívá Nejvyšší kontrolní úřad?

Ale ať už stávka bude či nikoliv a ať už „boj“ o ČT a ČRo dopadne jakkoliv, já to vidím už léta stále stejně.

Tak například v souvislosti s volbou nových členů Rady ČT v roce 2020 jsem v článku Kdo sbalí spacáky a potáhne na Kavčí hory upozorňoval, že stávající osazenstvo ČT zvýhodňuje i precedens z přelomu let 2000 a 2001, kdy po řádném zvolení nového generálního ředitele Radou ČT se část redaktorů zpravodajství proti němu vzbouřila a s podporou některých politiků prakticky ovládla Českou televizi. A že nikdo z kompetentních představitelů státu tehdy nenašel odvahu k vydání příkazu URNA (Útvar rychlého nasazení), aby na Kavčích horách vymohl dodržování zákonnosti.

V souvislosti s odvoláním Hany Lipovské z Rady ČT v roce 2021 jsem v článku Česká, tedy „jejich“ televize? zmínil, že působení Hany Lipovské v Radě ČT nebylo marné, neboť šla správným směrem. Bylo jasné, „veřejnoprávněsoukromý“ moloch, který si dle zákona říká Česká televize, naléhavě potřebuje vyvětrat.

Občané musí mít právo Českou televizi neplatit, pokud ji nesledují. Tento názor jsem publikoval ve stejnojmenném článku v roce 2023. V zatím posledním článku Už aby to bylo z letošního dubna jsem reagoval na slova Milana Fridricha z ČT, který prohlásil, že pokud by začala letos platit novela zákona, jsme na bankrot.

K pokusům o vysvětlení důvodů stávky, plánované na 22. června, nepřispěly ani infantilní výroky nejviditelnějších protagonistů z obou jmenovaných médií (ZDE). Až mě napadlo, zda nejsou najati těmi, kteří nemají Českou televizi a Český rozhlas rádi a usilují o jejich zrušení. O moc duchaplnější nebylo ani vystoupení některých herců, členů činohry Národního divadla.

Pokud by to takto pokračovalo i v následujících dnech, týdnech a měsících, nedá se vyloučit ani to, že se tato média postupně sama zdiskreditují natolik, že budou nakonec zrušena. Neboť na to, co zejména v současné době předvádějí, by neměly dostávat ani korunu.

Psali jsme:

Zdeněk Lanz: Státnický čin, nebo zbytečně zmařené životy?

Zdeněk Lanz: Pojedu do Ankary, pojedu do Ankary, jinak bych byl doma bit

Zdeněk Lanz: Strach nad městem

Zdeněk Lanz: Nepřítel (samostatného) státu