Když pozorujeme mýdlovou operu s názvem Hledání Peroutkova článku, nenalézání předmětného a zveřejňování článků takzvaně náhradních, jež mají ukázati prostým občanům, jaká to byla lidská stvůra, žádný uctívaný publicista, nejsme svědky napoleonského komplexu z malého vzrůstu. Zde je vhodnější již zmíněný jiný směr, který líčí A. S. Puškin ve svém dopise P. A. Vjazemskému z roku 1825.

Puškin píše: „Dav hltavě čte zpovědi, zápisky atd., protože se ve své podlosti raduje z ponížení vysokého, ze slabostí mocného. Po objevení každé mrzkosti je dav nadšen. Je malý jako my, je mrzký jako my! Lžete, ničemové. Je malý, je mrzký, ale ne tak jako vy – jinak.“

Ruský básník již před 190 lety předpověděl chování současného českého prezidenta. Možná proto, že básník je klasik a prezident se toho dočká stěží.

Rozdíl mezi nimi spočívá také v tom, že Puškin nesnášel dav, který nazýval lůzou, kdežto pro Zemana je tato část společnosti jedním z pilířů identity. Kdo si myslí, že je to přehnané tvrzení, ať uváží, ve jménu čeho a pro koho pořádá prezident svou slizkou peroutkiádu.