Člověk se vždy nejlépe ztotožní s něčím problémem, když je to zároveň i jeho trampota, s kterou si – doufejme dočasně – neví rady. Takže doznávám: též nevím koho volit.

A ne že bych byl korouhvička, která mění názory podle módního trendu. Osmělím se říci, že ve svém věku už vím, co chci od života i od politiky. Jenže je tu problém, pánové, jak říkával laboratorní potkan Eda ve večerníčku Krysáci.

Strana, která by zcela splňovala mé požadavky, na současném trhu není. Nemám zároveň citové, natož členské pouto k žádné z partají nebo hnutí, které se nám v této předčasné volební kampani nabízejí.

Přitom toho nechci až tolik. Lpím na liberální parlamentní demokracii. To se dá udělat první rozřazovací kolo docela hladce. Jenže ani po tomto počátečním třídění není problém o nic menší a řešení se stále ztrácí v mlze.