Vedle mě stál vysoce postavený člen vlády. Ukázal na Sobotku: „Nevycházíte z údivu, co?“ Řekl jsem mu, že politika předpokládá jistou dávku schizofrenie. Přikývl: „Obzvláště v některých stranách.“

Narážka byla jasná. Začátkem června zveřejnil Sobotka jako předseda ČSSD článek v Právu. Vzdal v něm hold voličům sociální demokracie, kteří prostřednictvím SMS, e-mailů či dopisů zasílají do Lidového domu podpůrné a pozitivní reakce ohledně postojů strany k Rusku a Ukrajině. „I to něco vypovídá o odtrženosti virtuální reality, která je často v souvislosti s krizí na Ukrajině vytvářena, od toho, jak situaci ve skutečnosti vnímají čeští občané,“ uvedl Sobotka.

Virtuální realitou měla být „protiruská hysterie, šířící se v některých patrech naší společnosti“. Premiér dodal, že budoucnost vztahů s Ruskem dlouhodobě nevyřeší posilování vojenské přítomnosti NATO na východních hranicích EU. A že ČSSD nevolá po zvýšení přítomnosti jednotek NATO či USA v Evropě.

Kdyby existovala kolektivní čelist amerických spojenců Česka, mohlo by se o ní oprávněně prohlásit, že v tu chvíli spadla. Američanům nedocházelo, co přimělo jinak loajálního premiéra k výrazům čpícím zašlými časy.