Úsměv, ohled, pochopení pro druhého. Slovní termíny, které se pozvolna vytrácejí z našeho slovníku. Prožíváme krizi v mezilidské komunikaci a s postupem let se absence vzájemného chápání se, stále prohlubuje. Mezi lidmi stoupá nevraživost, netolerance, chybí respekt k bližnímu. Navrch získává snobský styl života. Ve vzájemné komunikaci prosazujeme vlastní úhel pohledu a nepřipouštíme si názory druhých. Nejhorší je, když máme na věc jiný pohled než je názor většiny ve společnosti. V takovém případě se z člověka pomalu stává nepřítel. Tyto tendence, kdy člověk je ve vztahu k člověku spíše vlkem než ovcí, můžeme pozorovat téměř ve všech sférách společenského života. Prožíváme jakýsi vnitřní boj o své místo na slunci neboli ve společnosti. Ne každý jedinec je schopen pojmout život tak, jak mu velí současná doba. Doba plná agresivity ve vztahu k nám lidem.

Mluvíme dnes o globalizaci čili sbližování národů, kultur, politiky, ekonomiky. Jde o fenomén posledních let, ale ruku na srdce, člověk se musí nejdříve vyrovnat s vlastními vnitřními pocity, až potom může uvažovat o nějakém sbližování s jinými kulturami, či národy. Lidé spíše bojují se svým vlastním egem a měřítkem hodnot. Každý z nás má stavidlo svého vlastního já nastaveno jinak. Stejně tak postoj ke světu. Řada z nás neumí téměř čtvrt století od „sametu“ čelit nárokům doby, kterou přinesl demokratický kapitalismus. Lidé nebyli na nástrahy tohoto systému připraveni. V osmdesátém devátém jsme byli vhozeni do vody, kdo se nenaučil rychle plavat, dnes se topí.