Na naší politické scéně je jen málo pozitivního, zato skepsi bychom mohli vyvážet. Nemá smysl rozebírat všechny výroky, komentáře, či dění v Poslanecké sněmovně. Stačí se podívat na politiku jako celek. Zvláštní je, že preference politických stran jsou stále neměnné. Jako by občané rezignovali a byli srozuměni se stávajícím status quo naší politické scény.

Přerozdělovací vláda

Svým způsobem tomu rozumím. Tahle přerozdělovací vláda, která jedné skupině lidí stále bere, aby druhé mohla opětovně přidávat, má sympatie u větší části společnosti. Důvod je nasnadě. Těch takzvaně „potřebných“ je stále víc a víc. Je to jedna z příčin, proč sociální demokraty nemusím. A nejen je, ale celou koaliční vládu. Politika současné koalice v lidech vyvolává závist a tím pádem rozděluje společnost na dva tábory. Hájí tato vláda zájmy všech občanů? Nemám ten pocit. Z tohoto důvodu budu vždy spíše na straně pravice, byť k ní mám rovněž výhrady. Lidé u nás si zvolili kapitalismus se všemi jeho průvodními znaky. Jedním ze znaků tohoto systému je starat se sám o sebe. Nemám teď na mysli státní zaměstnance, kteří nebudou mít nikdy dost. Budou mít neustále nataženou ruku. Na tomto místě se ptám, jaký je finanční strop jejich spokojenosti. A tak stát jim bude pravidelně přisypávat do žlabu, aby byl klid. To pochopitelně budí závist u těch, kteří mají tu smůlu, že pracují v soukromém sektoru a za mrzké peníze stojí v českých montovnách zahraničních majitelů u pásu. Totéž platí o armádě prodavaček v našich supermarketech.

Zvláštní kapitolu tvoří naše menšiny. Dávky, dávky a zase dávky. Na všechno. Z vlastní zkušenosti vím, že tito naši spoluobčané berou na nejrůznějších dávkách i čtyřicet tisíc měsíčně. Tito lidé nikdy nepracovali a pracovat nebudou, proč taky. Stát, aby měl klid, jim bez špetky studu takové peníze vyplácí, samozřejmě na úkor nás všech ostatních. Lze se tedy potom divit, že vláda ve snaze naplnit státní kasu daní co se dá a jak se dá? Občan má vůči státu jedinou povinnost, platit daně. S tím lze souhlasit. Člověk ovšem musí mít pocit a měl by vědět, že jím odvedené peníze do státní kasy jsou rozumně vynakládány. V tomto ohledu mám velké pochybnosti, viz vládní kroky ohledně majetku církví, jeho zdanění, nebo soukromého podniku OKD. To jsou jen dva příklady. V této souvislosti se musím ptát, proč stát sanuje miliardáře Bakalu, když mu může sebrat majetek. V případě obyčejného člověka by to byl první krok, který by následoval. Všichni jsme si rovni, někteří z nás jsou si rovnější. Tohle rčení u nás platí v dvojnásobné míře. A tak opětovně nastoluji otázku, čí zájmy vlastně politici respektive současná vládní koalice hájí. Všech občanů zjevně ne. Alespoň já to tak cítím a pravděpodobně nejsem sám.