Nechci tady vyjmenovávat příklady z poslední doby, kdy někteří z nás projevili vlastní názor k věcem, o kterých se mluví. Snad za všechny lze jmenovat vystoupení poslankyně ČSSD Pavlíny Nytrové ohledně adoptování dětí homosexuálními páry. Hysterie, která se kolem jejího projevu v Poslanecké sněmovně rozpoutala, vyvolává otázku, zda je v této zemi ještě žádoucí projevit vlastní názorový postoj. Jinými slovy řečeno, může občan ještě svobodně vyjádřit vlastní názor, aniž by byl ze všech stran kamenován? Až to vyvolává dojem, že se vracíme zpátky do doby před listopadem 89. Poslankyně Pavlína Nytrová se díky svému projevu ocitla v situaci, kterou jí rozhodně nelze závidět. A proč vlastně? Je mi jí svým způsobem líto. Trend negativních reakcí na projevování vlastních názorových postojů lze vidět i na sociálních sítích, tam je to obzvlášť markantní. Z vlastní zkušenosti jsem se o tom mohl přesvědčit díky některým svým příspěvkům. Nadávky do hajzlů a komunistů, jimiž jsem byl častován, byly ještě milosrdné. Přitom jsem nikoho nikdy neurazil. Vyvstává otázka, jestli takto má vypadat demokracie a svoboda projevu. Není přeci možné, abychom se báli vyjádřit vlastní postoj k palčivým otázkám této země, respektive světa. Je-li tomu tak, pak je tato společnost nemocná a potřebuje se léčit.