Vojenské strategie vycházejí z definování hrozeb. Rusové je spatřují na západě i na východě, jihu a v Arktidě. Zkušenosti z převratů a konfliktů ukazují, že státy mohou být přeměny v bojiště během týdnů i dní, mohou se stát obětí intervence, chaosu, humanitární katastrofy a občanské války. Tím se změnila sama podstata války. Technologický rozvoj vytváří i základ pro výrobu zbraní nových, tzv. neletálních. V budoucích válkách mohou mít rozhodující roli. Nemají živou sílu zničit, jen ji dočasně vyřadit.

Většina neletálních zbraní vychází z optického a laserového záření, elektromagnetických impulsů a mikrovln s vysokou energií, zvukových a ultrazvukových vln, biologie nebo radioelektronického a informatického boje a je vyzkoušena jen zčásti. Poškození lidského organismu při jejich použití tak nemusí být dočasné, ale trvalé. Nová ruská doktrína se chce soustředit také na kybernetickou válku, kterou spojuje i s barevnými revolucemi, při jejichž organizaci hraje internet klíčovou roli.

Už v ruské doktríně z roku 2010 je NATO považováno za nepřítele. Nový dokument bude koncipován radikálněji. Rusko bude prezentovat připravenost preventivně použít i taktické jaderné zbraně za předpokladu, že bude napadeno výraznou přesilou zbraní klasických. Chce mít jaderný potenciál srovnatelný s americkým. Dojde k rozvoji robotizace a bezobslužných zbraňových systémů. Povede to k dalšímu rozvoji obranného průmyslu. Putin bude ale ve zbrojení opatrnější než tomu bylo za Reagana, dá si pozor, aby se nenechal uzbrojit.