Občan, stát a právo v ČR

Po dvaceti letech od změny totalitního režimu na  neoliberální, nabyla pro autora příspěvku možná homonymie zkratky PPP (public private partnership), zcela nový, peiorativní charakter. Původní význam zkratky, daný veřejně soukromým partnerstvím měl představovat veřejnou službu, která je financovaná a provozovaná prostřednictvím partnerství mezi veřejnou organizací a jednou, nebo několika soukromými společnostmi. Mělo se tedy jednat o smluvní vztah soukromého a veřejného subjektu, který zajistí ekonomicky co nejvýhodněji (na základě výsledku veřejné soutěže) službu, či zhotovení díla a jeho dlouhodobý provoz. Základními rysy tohoto vztahu je dlouhodobost, financování celého projektu, či jeho části soukromým kapitálem a v neposlední řadě rozdělení rizik spojených s projektem. Leč záhy se prokázalo, že celospolečensné zájmy přicházely a přicházejí zkrátka, nebo dokonce vniveč. Také proto autorův výklad zkratky PPP jako „Plunder Program of Politicians“. Zásadaně k tomu přispěla indemnita české zpolitizované, zkorumpované a nefunkční parlamentní demokratury, devastující v kooperaci s utilitárními technokraty státní a vládní moci jakékoliv pokusy občanských aktivit o uplatňování deliberativní demokracie, a její zásady managementu zdola. Politici a vlády však ve spojenectví s nositeli ekonomické a tržní globalizace, ignorující hereditární genom trvalé udržitelnosti i dialogickou demokracii, governance, zapojující občanskou veřejnost. V ČR máme bezprávní stát, který zdrtil nejen náš agerární a potravinový sektor při doprovodné devastací životního proptřředí a rurálního řživota, , ale i celé naše vyspělé národohospodářství.

Umožnila to režimní změna doprovázená občanskou bdělost uspávající politika konzumerizmu, ztrátové úvěrování i management cíleného tunelování, prováděného, či tolerovaného nezřídka zločinnými formami výkonu státní mocí. Jak jinak bychom se za dvacet pět let dobrali miliradových ztrát, překračujících i ty, které nám byly způsobeny druhou světovou válkou. S plným oprávněním říká odborník na korupci, že „v českém veřejném prostoru vládne organizované kriminální prostředí, které prostupuje celou společnost, všemi jejími vrstvami. Prováděné zločiny jsou organizovány profesionálně, a to „hypertrofovanými zájmovými skupinami“ nikoliv pouhými jednotlivci. Jsou to nejen politici a jimi ovládaní vládní úředníci, ale celé advokátní kanceláře či poradenské firmy tyjící ze
zmanipulovaných veřejných zakázek, samozřejmě i z vábných projektů dotovaných fondy EU. Může mít za daných okolností, občan ČR ovládaný konáním politických, vládních i nevládnich činitelů reálnou naději, že s ním bude jednou zacházeno v souladu s pravdou, právem a spravedlností v duchu „práva nezávislého na jeho užití“a nikoliv v duchu zločinné zištností ? Stát by se se totiž měl vždy řídit mravností, morálkou a právy, včetně těch lidských, ústavních občanských a v neposlední řadě i toho potravinového. Nebylo a není tomu tak. Tento závazek státu vůči občanům samozřejmě trvá, stát by se neměl podílet na ožebračování občanů, na jejich existenčním a zdravotním ohrožování. Tam, kde panuje pocit bezmocnosti dovolat se práva, nebo pocit, že právo nefunguje, je vždy ohrožena samotná legitimita demokratické společnosti. Z uvedených důvodů jsou současné bezkoncepční, ale dirigistické státní a vládní působnosti kdykoliv principiálně zpochybnitelné. Tuto skutečnost potvrzuje česká úpadková vývrtka za protekce všech našich, lhostejno zda LIB či LAB vlád. Propad české konkurenceschopnosti v poměrech EU i ve světě naznalo posledně i Světové ekonomické fórum (WEF), které nás hodnotí na 46 místě s poklesem o sedm míst.

Rekognoskace malverzačně zpolitizovaných českých LIB LAB vlád

Ani po čtvrtstoletí od zrušení totalitní a nastolení neoliberální politiky v působnostech LIB-LAB vlád, nelze nevidět setrvalost občanské „blbé nálady“ z (ne)efektivnosti působností našich vlád. Setrvalý je také otupující úpadek parlamentní demokracie s jejím selhávajícím „zastupitelským poslaneckým systémem“. Její propad se také prohlubuje „potlačování přirozené distribuce hodnot, poklesu vzdělanosti, nastolení duševní vykořeněnosti, na níž se podílí i pokles distribuce relevantních informací“ (prof M. Bárta, 9.6.2014).

Kořeny, core values, k nástupu úpadku, a hrozbě kolapsu spočívají také v nastolení bezprecedenčně bezostyšných poměrů „opoziční smlouvy“. Ta je vyvrcholením manipulativních proporčních dohod mezi politickými, státními a podnikatelskými útvary, mezi jejich establishmenty a VIP v dělbě státu a jeho majetku mezi ně samotné, jejich strany a klientské skupiny. Tato forma nestydatě obratné manipulace s majetkem státu za přihlížení „ovčanské“ veřejností je plným potvrzením výsměchu mocných prohlášení Charty 77, požadujícím v bodu 6, „aby všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, byly neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.“

Na marném volání veřejnosti po morálnosti, po posílení reprezentace, ale i responsibility státu, vlády, jakož i jimi řízených institucí v nově ustavených, ne zcela rovnoprávných poměrech Evropské Unie a její Společné Zemědělské Politiky (SZP) se na požadované a očekávané korektury vládních strategií jaksi nedostavovalo a ani nedostává. Naopak byla nastolena cynická reflexe na občanské problémy formou ohlupujíích hrátek s balíčky, tvrdých, či měkkých škrtů, mediálním mudrováním zprofanovaných. Občanům se tak dostává školy všeobecné fašizace společenských poměrů, lhostejno zda levé či pravé. Ideologickými fintami a politicko ekonomickými fabulacemi jsou utahováním opasků postihování ti nejpotřebnější, nejbezmocnější. Kontinuálně bytní útvary státní byrokracie, atrofuje společensky a hospodářsky nosný stav střední třídy, ale přibývá zoufalců a drogově závislých. Český zpolitizovaný, bezprávní stát ve spojení s ekonomickou a tržní globalizací rozdrtil v naší zemi nejen dialogickou demokracii, ale především nezbytnoun národohospodářskou koncepci, strategicky významnou pro celý národ, pro jeho opomíjený agrární a potravinový sektor. Postupně vznikl stav, kdy je „české zemědělství kvůli nezájmu českých politiků tam, kde je. Máme poloprázdné stáje bez dobytka, na polích je velká převaha obilí a řepky (75 procent orné půdy). Zmizelo 540 tisích hektarů pícnin na orné půdě, zmizel len, luskoviny a brambory jsou na třetině dříve pěstované plochy. Co je ale velmi špatné – na venkově chybí pracovní příležitosti“ prohlásil v tisku exprezident AK ČR, dnes senátor Veleba. ( Právo, 3.8.2013).