Antonín Ticháček: PPP LIB LAB vlád úspěšně jubiluje - hospodářství země však kolabuje | ParlamentniListy.cz

Občan, stát a právo v ČR

Po dvaceti letech od změny totalitního režimu na neoliberální, nabyla pro autora příspěvku možná homonymie zkratky PPP (public private partnership), zcela nový, peiorativní charakter. Původní význam zkratky, daný veřejně soukromým partnerstvím měl představovat veřejnou službu, která je financovaná a provozovaná prostřednictvím partnerství mezi veřejnou organizací a jednou, nebo několika soukromými společnostmi. Mělo se tedy jednat o smluvní vztah soukromého a veřejného subjektu, který zajistí ekonomicky co nejvýhodněji (na základě výsledku veřejné soutěže) službu, či zhotovení díla a jeho dlouhodobý provoz. Základními rysy tohoto vztahu je dlouhodobost, financování celého projektu, či jeho části soukromým kapitálem a v neposlední řadě rozdělení rizik spojených s projektem. Leč záhy se prokázalo, že celospolečensné zájmy přicházely a přicházejí zkrátka, nebo dokonce vniveč. Také proto autorův výklad zkratky PPP jako „Plunder Program of Politicians“. Zásadaně k tomu přispěla indemnita české zpolitizované, zkorumpované a nefunkční parlamentní demokratury, devastující v kooperaci s utilitárními technokraty státní a vládní moci jakékoliv pokusy občanských aktivit o uplatňování deliberativní demokracie, a její zásady managementu zdola. Politici a vlády však ve spojenectví s nositeli ekonomické a tržní globalizace, ignorující hereditární genom trvalé udržitelnosti i dialogickou demokracii, governance, zapojující občanskou veřejnost. V ČR máme bezprávní stát, který zdrtil nejen náš agerární a potravinový sektor při doprovodné devastací životního proptřředí a rurálního řživota, , ale i celé naše vyspělé národohospodářství.

Umožnila to režimní změna doprovázená občanskou bdělost uspávající politika konzumerizmu, ztrátové úvěrování i management cíleného tunelování, prováděného, či tolerovaného nezřídka zločinnými formami výkonu státní mocí. Jak jinak bychom se za dvacet pět let dobrali miliradových ztrát, překračujících i ty, které nám byly způsobeny druhou světovou válkou. S plným oprávněním říká odborník na korupci, že „v českém veřejném prostoru vládne organizované kriminální prostředí, které prostupuje celou společnost, všemi jejími vrstvami. Prováděné zločiny jsou organizovány profesionálně, a to „hypertrofovanými zájmovými skupinami“ nikoliv pouhými jednotlivci. Jsou to nejen politici a jimi ovládaní vládní úředníci, ale celé advokátní kanceláře či poradenské firmy tyjící ze
zmanipulovaných veřejných zakázek, samozřejmě i z vábných projektů dotovaných fondy EU. Může mít za daných okolností, občan ČR ovládaný konáním politických, vládních i nevládnich činitelů reálnou naději, že s ním bude jednou zacházeno v souladu s pravdou, právem a spravedlností v duchu „práva nezávislého na jeho užití“a nikoliv v duchu zločinné zištností ? Stát by se se totiž měl vždy řídit mravností, morálkou a právy, včetně těch lidských, ústavních občanských a v neposlední řadě i toho potravinového. Nebylo a není tomu tak. Tento závazek státu vůči občanům samozřejmě trvá, stát by se neměl podílet na ožebračování občanů, na jejich existenčním a zdravotním ohrožování. Tam, kde panuje pocit bezmocnosti dovolat se práva, nebo pocit, že právo nefunguje, je vždy ohrožena samotná legitimita demokratické společnosti. Z uvedených důvodů jsou současné bezkoncepční, ale dirigistické státní a vládní působnosti kdykoliv principiálně zpochybnitelné. Tuto skutečnost potvrzuje česká úpadková vývrtka za protekce všech našich, lhostejno zda LIB či LAB vlád. Propad české konkurenceschopnosti v poměrech EU i ve světě naznalo posledně i Světové ekonomické fórum (WEF), které nás hodnotí na 46 místě s poklesem o sedm míst.

Rekognoskace malverzačně zpolitizovaných českých LIB LAB vlád

Ani po čtvrtstoletí od zrušení totalitní a nastolení neoliberální politiky v působnostech LIB-LAB vlád, nelze nevidět setrvalost občanské „blbé nálady“ z (ne)efektivnosti působností našich vlád. Setrvalý je také otupující úpadek parlamentní demokracie s jejím selhávajícím „zastupitelským poslaneckým systémem“. Její propad se také prohlubuje „potlačování přirozené distribuce hodnot, poklesu vzdělanosti, nastolení duševní vykořeněnosti, na níž se podílí i pokles distribuce relevantních informací“ (prof M. Bárta, 9.6.2014).

Kořeny, core values, k nástupu úpadku, a hrozbě kolapsu spočívají také v nastolení bezprecedenčně bezostyšných poměrů „opoziční smlouvy“. Ta je vyvrcholením manipulativních proporčních dohod mezi politickými, státními a podnikatelskými útvary, mezi jejich establishmenty a VIP v dělbě státu a jeho majetku mezi ně samotné, jejich strany a klientské skupiny. Tato forma nestydatě obratné manipulace s majetkem státu za přihlížení „ovčanské“ veřejností je plným potvrzením výsměchu mocných prohlášení Charty 77, požadujícím v bodu 6, „aby všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, byly neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.“

Na marném volání veřejnosti po morálnosti, po posílení reprezentace, ale i responsibility státu, vlády, jakož i jimi řízených institucí v nově ustavených, ne zcela rovnoprávných poměrech Evropské Unie a její Společné Zemědělské Politiky (SZP) se na požadované a očekávané korektury vládních strategií jaksi nedostavovalo a ani nedostává. Naopak byla nastolena cynická reflexe na občanské problémy formou ohlupujíích hrátek s balíčky, tvrdých, či měkkých škrtů, mediálním mudrováním zprofanovaných. Občanům se tak dostává školy všeobecné fašizace společenských poměrů, lhostejno zda levé či pravé. Ideologickými fintami a politicko ekonomickými fabulacemi jsou utahováním opasků postihování ti nejpotřebnější, nejbezmocnější. Kontinuálně bytní útvary státní byrokracie, atrofuje společensky a hospodářsky nosný stav střední třídy, ale přibývá zoufalců a drogově závislých. Český zpolitizovaný, bezprávní stát ve spojení s ekonomickou a tržní globalizací rozdrtil v naší zemi nejen dialogickou demokracii, ale především nezbytnoun národohospodářskou koncepci, strategicky významnou pro celý národ, pro jeho opomíjený agrární a potravinový sektor. Postupně vznikl stav, kdy je „české zemědělství kvůli nezájmu českých politiků tam, kde je. Máme poloprázdné stáje bez dobytka, na polích je velká převaha obilí a řepky (75 procent orné půdy). Zmizelo 540 tisích hektarů pícnin na orné půdě, zmizel len, luskoviny a brambory jsou na třetině dříve pěstované plochy. Co je ale velmi špatné – na venkově chybí pracovní příležitosti“ prohlásil v tisku exprezident AK ČR, dnes senátor Veleba. ( Právo, 3.8.2013).

Nemá snad i on sám spolu s osmi ministry zemědělství, které za své funkční období zažil a s nimiž spolupracoval, také svůj podíl na skutečnosti, “že jsme tam, kde jsme”?

Voličská veřejnost se potýká s periodickými nabídkami volebních alternací, ty však očekávanou katarzi poměrů zatím nepřinášejí. Defraudační poměry jsou totiž spolehlivě ukotveny demoralizačními působnostmi panem profesorem adoorizované svaté trojice GDP „Globalizace, Deregulace, Privatizace“, spolehlivě se opírající o sofistikovaně vytvořený systém tři B, „Byrokrat, Bankéř, Byznysman“. Případná selhání těchto struktur napravuje naše netransparentní judikatura, případně také generální pardon formou amnestie vyhlášené frustrovaným narcistou ve funkci hlavy státu. Petrifikované systémy LIB LAB vlád, postižených bez rozdílu syndromem hybris nás bez dozoru odborné i občanské veřejnosti nad spravedlivým výkonem správy státu, nad mravným spravování věcí veřejných, přivedly a vedou dál k neřízenému národohospodářskému úpadku, ke ztrátě naší efektivnosti i konkurenceschopnosti.

Je tomu tak nejen v důsledku výkonného „obchodu s politickými patentovatelnými pravdami“, ale i s potlačením možnosti volit mezi neviditelnou rukou a železnou rukou, mezi strategií marketingu a strategií managementu (Staněk, Mezihorák: Výchova k občanství pro 21 století). Volnost této volby by měla poskytovat volný průchod podpoře veřejných rozhodnutí, která jsou výsledkem co nejširšího dialogu mezi občany, politiky a specialisty. Obecný prospěch se totiž nerodí ani na zasedáních vlády, ani během občanských protestů, nýbrž vzchází z demokratické diskuze, a z dosaženého konsenzu, z prosazení funkční osy stát-věda-praxe-občan. Takže ani ta naše dlouhodbá volební demokratura nás nebvylučuje z circulus stultitiae našich LIB LAB vlád, neschopných
nastolit právo, pořádek a prosperitu, neschopných nastolit symbol 3x S, to je Strategy, Security, Suverenity, charakterizující všechny civilizované společností.

Do vytvoření fungujícího komplexního systému státní péče a její profesionální efektivnosti by měly proti všem dosavadním „zvyklostem“ všemi prostředky bojovat především Akademie věd a univerzity, v rámci českých (ne)působností trianglu výzkum - edukace - inovace. Zamezujme dalším poklesům naší hospodářské úrovně, naší potravinové soběastaečnosti a bezpečnosti, odmítejme toxiny a polutanty kontaminované potraviny od našich dodavatelů v souladu se zásadou NIMBY (not in my back yard), tedy ne na mém dvorku. Vždyť my přece sami umíme, je to jen o svědomitosti hospdářské duše. Trestejme demokraturu kleptokracie v nakládání s státními prostředky, na kterou jsme již postupem času „zvykli“.

Vláda ČR, její MZe, MMR a MŽP dodnes nemají komplexní a funkční strategii rozvoje agrárního a potravinového sektoru, neplní zadání potravinového práva občanů, včetně závazků daných vlastními vládními programy a vládními usneseními. Příčinou je nejen absence nezbytné míry „zdravého selského rozumu“ opírajícího se o stejně nezbytnou míru etatické regulace v zájmu public goods, ale také pro nerespektování zásady „cost benefit analyzis“, bez níž nejsou naše „veřejné peníze pod veřejným dohledem“ a dovedou vyletět mnohočetnými komíny. Dosavadní konání vlád i prezidentů a PSP ČR tak nebylo a není ani současně nic jiného, než celospolečensky akceptovaná nemravná vůle mocných popírajících principy deliberativní demokracie, včetně praxe managementu zdola. Naše LIB LAB vlády dosud nesledovaly a stále nesledují nic jiného, než usnadňování svých nezpochybnitelně malverzačních působností mocných, což zatím bohužel prokazuje řada sdělení NKÚ ČR, místo zveřejňování nezávislých superauditů . Svou obnovenou premiéru tak mají slova politického žurnalisty F. Peroutky, krerý řekl, že "politika je studená obluda, která už pohltila mnohé". Je na občanské veřejnosti, aby nedovolila odsouvání „nadpolitických, celospolečenských zájmů“. Ty by neměly být nadále obětovány žádné z LIB či LAB vlád, třeba i kolaičních, zvláště konají-li protiprávně, protispolečensky.

Právo musí existovat bez závislosti na jeho užití

Předpokladem každé spravedlivé společnosti je taková veřejná moc, která nezasahuje neoprávněným způsobem do lidských a občanských práv. Je samozřejmé, že takové neoprávněné zásahy nelze zcela vyloučit, nicméně je důležité, aby k nim docházelo v co nejmenší možné míře a aby stát pro tyto případy vytvořil dostupný a přístupný systém náprav, které by minimalizovaly důsledky zásahu pro oběť, její okolí a vůbec celou naši společnost. Správně fungující systém náprav by navíc měl vytvořit předpoklady pro další neopakování neoprávněných zásahů také v budoucnu.

Jen stěží lze totiž budovat a podporovat vzájemný vztah důvěry mezi občanem a státem, pokud stát svévolně porušuje základní práva a svobody, aniž by se jednotlivec proti takovému jednání mohl bránit, případně aniž by stát napříště upustil od svého protiprávního jednání, byl-li za něj již dříve uznán odpovědným. Podle jednoho z úvodních ustanovení Ústavy České republiky „státní moc slouží všem občanům“, ba do konce z nich přímo vychází, a proto je naprosto nezbytné, aby byla respektována základní práva a svobody občanů ČR a ne jejich LIB LAB vládami porušována. Přitom ovšem nestačí je pouze pasivně respektovat, ale je nutné je před porušením efektivně chránit, případné porušení nenechávat bez patřičné odezvy, což tímto činí i autor příspěvku.

Právo na nápravu je totiž neoddělitelnou součástí našich občanských práv. Občan si musí být jist, že s ním bude vždy zacházeno v souladu s právem. Stát se též vždy musí řídit právem. Jinými slovy: aktivity všech státních institucí musí mít právní základ. Zamezme dalšímu poklesu úrovně vlastní potravinové bezpečnosti u základních komodit pro potravinovou bezpečnost, odmítejme polutanty našich sousedů v souladu se zásadou NIMBY (not in my back yard), tedy ne na mém dvorku, trestejme demokraturu kleptokracie v nakládání s státními prostředky, na kterou jsme již postupem času „zvykli“.

Spolehlivou prevencí série dřívějších i současných (ne)řešených potravinových skandálů může být jen „edukační zázemí, poskytující možnost věcně jasného výběru mezi neviditelnou rukou a železnou rukou, mezi strategií marketingu a strategií managementu, poskytující volný průchod podpoře veřejných rozhodnutí, která jsou výsledkem co nejširšího dialogu mezi občany,mezi politiky a specialisty“. (Staněk, Mezihorák: Výchova k občanství pro 21 století). Vopačném případě je polis dušen mravní bídou našich „náčelníků i politruků“ a jimi provozované demokratury kleptokracie, plně vduchu „pravdy trhu a lásky k penězům“. Obecný prospěch se nerodí ani na zasedáních vlády, ani během občanských protestů. On může vzejít jen z demokratické diskuze vedené shora i zdola, z dosahování konsenzu, zprosazení funkční osy stát-věda-praxe-občan. Jen funkční právní řád, může být základem odstraňování mravní bídy, zřejmé příčiny hospodářského úpadku.

Závěr

Česká „neoliberální transformace“, založená na absenci práva a demokracie, spolu s příslovečným profesorským „ útěkem ekonomů před právníky“ s následným vítězstvím křívé privatizace, úspěšně oklamala sebezáchovné instinkty občanské veřejnosti. Najděme konečně alespoň část chartistické odvahy k odporu proti křivým vládním počinům, kterým byla a je řada klamných vládních fabulací, konstatací a počinů, ať mají původ v Praze, či v Bruselu. Stát se jako "soustava orgánů vykonávajících státní moc a správu (státní aparát) tedy vláda a parlament" nesmí stávat doménou ignorantských oligarchických deviantů, majících usilování občanů o lidská práva za protiprávní karaoke. O nápravu věcí veřejných bude muset všemi prostředky bojovat nejen ohrožená občanská veřejnost, ale především každá nově ustavená vláda, její správa státu, AV ČR, i naše univerzity reformami výzkumu a edukace. Perverzní působnosti dotační politiky EU a vládní „profesionálně organizované (ne)odpovědnosti“ při manpulací s „politickými pravdami“, kdy „nikdo nikdy za nic nemůže“ ( Právo, 11.5.2013, Jan Keller: Já nic, já premiér, cit. Ulrich Beck) musí být po právu označeno za „tristní selhávání národních regulátorů“.

K reformám dosavadních vládních politik nás v březnu t.r.nabádal také generální tajemník OECD A. Gurria slovy: „Česká republika musí změnit svůj ekonomický model, aby si zajistila dlouhodobý růst. Týká se to vzdělávání, konkurenceschopnosti, fiskální pozice, řízení státních podniků a zařazení se do globálních hodnotových řetězců. Musíte se soustředit na přidanou hodnotu - už nemáte výhodu levné práce, musíte reformovat, reformovat, reformovat!“. Heureka. Naše názorová a pracovní skupina zemědělských odborníků nabízí refromy poradenství a edukce již čtyři roky, stále núspěšně, bezvýsledně. Ptám se tedy, s kým máme reformovat pane Gurrio i vy v Praze, a v Bruselu ? Apely laické i odoborné veřejnosti, apely politologů etc. na potřebné reformy a korekce vyznívají již 25 let ve smyslu vanitas vanitatum. Veřme však, že v pravdě je síla – Fortis est veritas a proto nepřestávejme o ni usilovat.