Naše vlády se od  režimního převratu, od majetkové privatizace, od tržní globalizace, odmítaly účinně zabývat nastolenými dravými podmínkách světového trhu, negativitami ohrožujícími veřejné blaho, public goods v ČR.  Zabývaly se především tvorbou a údržbou svých osobně mocenských pozic, a to  i za cenu uzavírání nekorektních „opozičních smluv“, realizování nekoncepčních „stabilizačních reforem“. Jejich cílem však nebylo plnění závazků státu a jeho vlád  vůči občanům na úseku zabezpečování „racionální národní hospodářské a potravinové regulace“, takto prioritně rozpočtové kázně a sebezáchovné food security, ale hlavně  zájmy mocenské a osobně kořistnické.

Strategický analytik a politolog Robejšek proto zcela oprávněně konstatuje, že absence českých  národních zájmů je selháním politických elit  ( Česka pozice, 04.01.2014).

„Dnes, ačkoliv pro to nevidí sebemenší důvod, jsou podle něj české politické elity víceméně spokojené s tím, jak situace vypadá“. Plně se proto ztotožňuji s jeho názorem, že „je potřeba, aby svobodná i veřejnoprávní média vynaložila více profesionálního umu na to, jak s ekonomickými a politickými výzvami oslovit více občanů.

To, co vláda „rozpočtové odpovědnosti“ udělala, bylo pouhé mechanistické spoření, nic  jiného než to, co dělaly všechny ostatní vlády v Evropě. Byla to prostě nápodoba toho, co patřilo k převládajícímu názorovému mainstreamu. Národ a národní zájem zmizel. Šance předvést, jak je v tísnivé situaci možné sloužit národním zájmům, byla tedy propásnuta, protože politici s lidmi nemluví, veřejné mínění ignorují, národ oslovují jen v době volebního boje, a to hlavně hloupými slogany“.

Odborný publicista Havel  je toho názoru, že „pohlédnout pravdě  do očí bude vyžadovat politickou odvahu (blog.aktuálně.cz, 04. 12. 2009 12:47).