Antonín Ticháček: Quo vadis Republica Bohemica?

Naše vlády se od režimního převratu, od majetkové privatizace, od tržní globalizace, odmítaly účinně zabývat nastolenými dravými podmínkách světového trhu, negativitami ohrožujícími veřejné blaho, public goods v ČR. Zabývaly se především tvorbou a údržbou svých osobně mocenských pozic, a to i za cenu uzavírání nekorektních „opozičních smluv“, realizování nekoncepčních „stabilizačních reforem“. Jejich cílem však nebylo plnění závazků státu a jeho vlád vůči občanům na úseku zabezpečování „racionální národní hospodářské a potravinové regulace“, takto prioritně rozpočtové kázně a sebezáchovné food security, ale hlavně zájmy mocenské a osobně kořistnické.

Strategický analytik a politolog Robejšek proto zcela oprávněně konstatuje, že absence českých národních zájmů je selháním politických elit ( Česka pozice, 04.01.2014).

„Dnes, ačkoliv pro to nevidí sebemenší důvod, jsou podle něj české politické elity víceméně spokojené s tím, jak situace vypadá“. Plně se proto ztotožňuji s jeho názorem, že „je potřeba, aby svobodná i veřejnoprávní média vynaložila více profesionálního umu na to, jak s ekonomickými a politickými výzvami oslovit více občanů.

To, co vláda „rozpočtové odpovědnosti“ udělala, bylo pouhé mechanistické spoření, nic jiného než to, co dělaly všechny ostatní vlády v Evropě. Byla to prostě nápodoba toho, co patřilo k převládajícímu názorovému mainstreamu. Národ a národní zájem zmizel. Šance předvést, jak je v tísnivé situaci možné sloužit národním zájmům, byla tedy propásnuta, protože politici s lidmi nemluví, veřejné mínění ignorují, národ oslovují jen v době volebního boje, a to hlavně hloupými slogany“.

Odborný publicista Havel je toho názoru, že „pohlédnout pravdě do očí bude vyžadovat politickou odvahu (blog.aktuálně.cz, 04. 12. 2009 12:47).

V zemědělství by mělo jít především o koncepci produkce, pracovních nabídek, servisních a komoditních působností jak občanům, tak hlavně praktikujícím zemědělcům a potravinářům, a to při respektování regionálních podmínek. Skutečnou prioritou musí být správné nastavení podmínek pro využití 250 miliard korun ze zdrojů EU na období příštích sedmi let, tedy do roku 2020. K tomu je však třeba dodat, že přibližně 40 procent této částky tvoří takzvané nárokové dotace – platby na plochu, které jsou politicky neovlivnitelné, protože prostě platí, že kdokoli hospodaří na půdě, má na tyto prostředky nárok, aniž by byl ze strany státu, gestora food security, jakkoliv zatěžován požadavky ve smyslu „public goods“v nejširším slova smyslu, což lze mít za vysloveně asociální počínání.

To jsou ovšem problémy strategických rozhodnutí, jež ale v případě dotčených politických stran a jejich kandidátů na vedení NGO i GO a jejich rezortů a jimi řízených institucí dosud nikdo, a to zcela protispolečensky, odpovědně a nezávisle netestoval. Je tomu tak nejspíš proto, že dodnes není v povědomí občanů žádná představa o možných formách prověřování působností GO i NGO v ČR, ale i v ostatních členských zemích EU, co sledovat, na co se ptát, jak získané poznatky zužitkovat.

Tuto funkci praktikuje v souladu s představami občanské veřejnosti až v posledních měsících, tedy s dvacetiletým zpožděním, alespoň zčásti Nejvyšší kontrolní úřad ČR.

V zásadě šlo a při současné výměně vlády jde o uskutečnění řady operativních působností vedoucích k odstraňování petrifikovaného „modus vivendi et operandi“ posttotalitního režimu a jeho vlád. Jde o nástup k deliberativním formám demokracie, dané především možností „managementu zdola“, který byl a je v ČR, jako forma deliberativní demokracie, trvale potlačován. Tento stav však všem dosavadním perzonálním garniturám GO i NGO a jimi řízených insttitucí nijak nevadil, přesto, že byl a je příčinou průkazných škod způsobovaných státu a národa.

Autor příspěvku „Quo vadis Republica Bohemica“ upozorňoval již v převstupním období členství ČR v EU na „potřebu bilancování, vyjednávání a koncipování před začleněním do jednotného systému EU“ s ohledem na závěry kontrolní komise EU ( DG SANCO,3295/2001) při jejím zjištění, že „systém zajištění bezpečnosti potravin je funkční, ale s potřebou zrychlené harmonizace ,zlepšené kordinace a vymezené odpvědnosti“. Byly tak vysloveny velmi věcné výhrady , jejichž platnost zůstává dodnes (Výzkum v chovu skotu č 3, 2002).

Základní potravinová politika ČR dodnes nevychází ze ří kroků analýzy rizik, jejichž sledování a uplatňování uložila Komise EU v „Bílé knize o zdravotní nezávadnosti potravin“ vydané již v roce 1999 a které znamenají :

- posouzení rizik vycházející ze sběru databaze a z její analýzy umožňující nejen statistické rozbory , ale také vědecko výzkumný přístup k odbornému poradenství poskytovanému na principu prevence ( agenda – setting) provozní praxi.

-řízení rizik , spočívající v tvorbě a uplaltňování legislativního a právního rámce (Codex alimentarius etxc.) a jejich uplatňování pod dohledem resystemizovaných výkonných státních orgánů dohlížejících na celospolečenské zájmy (management isssues).

-komunkace o riziku , jejímž nezastupitelným úkolem je informativní a smluvní propojování zájmového trianglu v ČR (ne)utvořeného zemědělskými výrobci, potravinářským průmyslem, odbornou i laickou (konzumentskou) veřejností .

Analýza rizik je z hlediska potřeb státu relevantním základem pro odstraňování křížení výkonů charakteru legislativního, metodického, organizačního, strategicky strukturálního i koncepčního, edukačního, dozorového i poradenského.

V EU je zaveden princip institucionalizované nezávislé multidisciplinární informační a poradenské agentury, kterou je EFSA ( European Food Safety Authority) , působící na zásadách SWOT (strenghts,weaknesses, opportunities,threats) a AKIS (Agricultural Knowledge and Information Systém) a to při praxi vnějších forenzních auditů typu „cost benefit analyzis“. EFSA se svými základními hodnotami „core values“ ostře vymezuje vůči sterilním působnostem našich vlád a jejich ministerstev, které neplnily jak různá zadání EU, tak svá vlastní parlamentní a vládní usnesení, včetně „Klíčových úkolů vydaných MZe ČR pro léta 201-2013“.

Ty kromě jiného ukládají „revizi stávajícího sytému, zajištění bezpečnosti potravin, především z pohledu efektivnosti jeho fungování. Z tohoto hlediska je potřeba důsledně vyhodnotit úroveň mezirezortní spolupráce, na které je systém založen“. Ani toto smysluplné zadání, které kromě jiného ukládá sama vládní „Strategie bezpečnosti potravin a výživy na období 2010-2013“, (ISBN 78-80-7084-883-8), nebylo účině naplněno.

Politická, morální i hmotná (ne)odpovědnost LIB-LAB vlád za uplynulých dvacet let, daná nekompromisním uplatňováním nekontrolovaného politického a vládního „managementu shora“, a to nejenom v agrárním sektoru je dána nejen absencí vyhodnocovacích zásad SWOT (strenght, weaknesses, opportunities, threats), „3S“( Smart Specialization Strategy) , AKIS ( Agricultural Knowledge and Information Systém) etc. ale i opomíjením pokusů odborné i laické veřejnosti o uplatnění „managentu zdola“ formou dožadování se „zdravého selského rozumu“. Vládní politika byla po celých dvacet let „jízdou na mrtvém koni“, provozní problematika i naše food security „vyhnívala“ až až do úpadkové vývrtky, končící smrtící „metanolovou nehodou“, kolapsem agrárního i potravinového sektoru. Na agonii sektoru se nepochybně podílejí především samy GO i NGO a jimi řízené instituce neschopné zajišťovat provozně účinnou spolupráci státních dozorových služeb s privátními poradenskými službami, vše při důsledné neochotě akceptovat nejméně tu provozně plně osvědčenou legalitu EU, jmenovitě „analýzu rizik a působností na principu prevence“.

Celospolečensky platné aspekty strategického sociologa, publicisty či odborného poradce nacházejí výrazně sjednocující motivaci v abstrahujícím, ale plně anticipačním konstatování exprezidenta Václava Havla: „ Pýcha technokratického rozumu a ekonomizujícího myšlení nás může dohnat až na pokraj sebezničení“.

Spisovatel P.Petit je mnohem konkrétnější, když říká, že „edukace reprezentuje věcně jasný výběr mezi neviditelnou rukou a železnou rukou a mezi strategií marketingu a strategií managementu“, čímž je dán její jednoznačný civilizační význam.

Nenálézám výstižnější vyjádření k současně aktuálnímu „nedostatku odborníků“ než opět odkazem na poznání spisovatele, sociologa a ekologa J. Diamonda , který v knize Kolaps říká: „reakce dané společnosti závisí na politických, ekonomických a společenských institucích, na jejich kulturních hodnotách“. Punctum.

Nelze než si než přát, abychom se v dalším vládním období i nedočkali platnosti Senecova:

„ přijde doba, kdy se naši potomci budou divit, že jsme neznali věci tak zřejmé ( veniet tempus, quo posteri nostri tam aperta nos nescisse mirentur)“ .

MVDr Ticháček Antonín, emeritní veterinární hygienik