Její zjevně narychlo a ve formě téměř sokratovského rozhovoru psaná knížka Proč islám nesmí do Česka je na jedno posezení, jakoby v jedoucím vlaku, z něhož se nedá vystoupit, protože nikde nezastavuje: rozečíst, nechat se jí vsáknout a dočíst do konce za jeden volný den.

Kdo chce jít rovnou jen na téma obsažené v titulku, může do ní jako do rozjetého vlaku naskočit na stránce 80 a hnát to až k závěrečným argumentům, které dosud nikdo v České publicistice tak jasně nevyslovil a bez nichž se už tak zpožděná obrana západní civilizace nerozhýbe. Kdo míň spěchá, může se s ní v té první polovině zamýšlet nad historickými příčinami, proč jsou Češi jací jsou, proč je nejvyšší čas zbavit se sebemrskačství, proč jsou tak hákliví na cizácké buzerace, jaké v dějinách zažili (a úspěšně přežili) víc než většina jiných Evropanů, proč si dosud tak sveřepě uchovávají větší svobodu slova než jaká ještě zbývá sousedům na západě. A proč se musí před nově hrozící okupací bránit nejen ideologicky, ale i fyzicky, protože tato okupace hrozí svým kultem smrti pohřbít naši „civilizaci života“.

Ze všech těch historických kořenů a hodnot naší civilizace Samkové vychází jako stěžejní princip svoboda tvoření, bez níž svět krní a umírá. Svoboda každého jednotlivce, každého osobního talentu bez rozdílu pohlaví a společenské třídy zdokonalovat a naplňovat svůj tvůrčí potenciál. Ta z této civilizace udělala tu nejvyspělejší civilizaci všech dob. A jako jednu z největších absurdit naší doby Samková vnímá kontrast mezi (na jedné straně) technologickou a vědeckou vyspělostí Západu a (na druhé straně) jeho do fascinace zacházející tolerancí sveřepé ignorance zaostalého smrtícího kultu na straně druhé. Vysvětluje ji psychologickým jevem „kognitivní disonance“, čili autocenzury nepříjemných nebo nelogických vjemů a filtrování fakt a událostí tak, aby jejich vnímání odpovídalo našim představám, vírám a zkušenostem. Ta nám zkresluje realitu a znesnadňuje vnímání hrozeb a připravenost na jejich následky. V ní spočívá původ všeho „sluníčkářství“.