Člověk má hluboko ve své duši touhu po štěstí, ale po pravém štěstí, které mu už nikdo nevezme. Už totiž jen myšlenka na to, že skončí, vnáší smutek. Člověk hledá štěstí v lidských vztazích, v majetku, v množství peněz, v kariéře, v lidské slávě, v úspěchu, hledá štěstí v požitcích, v alkoholu, v narkotikách, ale tady štěstí nenajde. Přichází rozčarování, ještě větší prázdnota, opuštěnost a bolest v duši. Už sv. Augustin tuto touhu po štěstí vyjádřil slovy: „Stvořil jsi nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v Tobě.“

Ideologové globalizace dnes odstraňují i obyčejné lidské štěstí a programují jedinci i celým národům zvrácený homosexualismus, gender schizofrenii, spojenou s kradením dětí juvenilní justicí a jejich morální i psychickou devastaci. Legalizují narkotika, vnucují kulturu smrti, už i zdraví lidé jsou dnes zabíjení eutanázií, s tím, že se připravuje tzv. ráj zlaté miliardě.

Obraz falešného štěstí znázorňuje americká socha svobody. Téměř každé ráno jsou pod ní mrtvá těla ptáků. Když noční pták při letu narazí na svítící sochu, zláme si křídla a pak bezvládně padá k zemi. Toto je obraz mnoha mladých lidí, kteří hledají štěstí ve falešné svobodě.