V jeho době ještě mravní přikázání platila. Pojetí hodnot a normy vytvářeli kazatelé a osobnosti svým příkladem. Evropská civilisace ještě nebyla utržená ze řetězu, evropský člověk dosud nepodlehl iluzi neomezených možností. Společenství mělo ještě ve své paměti a zvycích povědomí božích a morálních zákonů.

Když vládci překročili hranici a jednali proti božím a mravním zákonům, lid to byl ještě schopen vycítit a poznat. V té době však již rostlo v evropském duchu semeno zkázy, které infikovalo miliony duší jednotlivců vyrostlých v evropském civilisačním prostředí. Víra v lidské schopnosti a sílu „rozumu“ zatlačovala do pozadí „víru – obavu“ z Božího oka, toho oka, které na nás hledí shůry, sleduje naše činy a u „posledního soudu“ bude naše počínání soudit a vážit. Může nás shledat lehkými.

Francouzská revoluce byla prvním velkým projevem krize Evropského ducha. Cestu k ní vyhloubil kardinál Richelieu povýšením zájmu státu nad universální hodnoty – účel světil prostředky. Vymožeností revoluce byla „listina práv občana“. Listina měla nahradit universální povědomí, že všichni jsme lidé, máme žít a jednat tak, abychom neubližovali a nepoškozovali své lidské druhy. Universální „vědomí“ soucítění garantované Božím okem nahradila formální Listina práv člověka. Dodržování předpisů Listiny měla kontrolovat a garantovat vrtkavá lidská mysl. Boží oko bylo nahrazeno nespolehlivým a neudržitelným výtvorem lidských myslí – lidskými institucemi. Ač zpětná vazba Božího oka nikdy nefungovala dokonale, po excesech lidského zlotření a zběsilosti bylo možno se vracet a dovolávat Božího trestu. Čas ukázal, že dovolávat se lidské soudnosti či ideálního fungování lidských institucí je neúčinné a marné.

Osvobozená lidská mysl „svobodu v blbosti“ dále rozvíjela. Tak se ke slovu dostávají hlasatelé nacionálních a jiných totalitárních teorií a je jim dopřáno sluchu – přichází doba socialismu, fašismu, nacismu a komunismu. Výsledkem svobody ducha, práva občana hlásat a činit cokoli, co mu hnutí zmatené mysli přinese na „rozum“ (vždyť je přece svéprávný tvor!) byla první světová válka. Válka, která vyšla z půdy původně universální křesťanské civilisace. Ta před dvěma tisící lety otevřela lidskému tvoru cestu ke svobodě a uvolnila svobodu myšlení v celoplanetárním rozměru. Nedokázala však samu sebe a ničivou sílu lidského rozumu udržet na uzdě. Bez korekce Božím okem nebylo v lidských silách „zblbnutí elit“ a zmámení stamilionů individuálních „rozumů“ zabránit.

Následkem velkolepého vraždění války s miliony mrtvých byla inovace technologie zblbnutí a mechanismů vraždění. To vše opět vymyslel lidský „rozum“. Plodem zblbnutí válkou, čili fatální eroze důvěry v osvědčené postupy, bylo i vybudování ruského komunistického totalitního státu, následované totalitním státem nacistickým v Německu.