Na úvod bychom rádi uvedli myšlenku, kterou pan Schueftan vyslovil v následné diskusi: Evropa je nemocná oblast řízená nemocnými lidmi, zatímco Spojené státy jsou zemí zdravou, bohužel dnes také řízenou nemocnými lidmi. Je nepochybně třeba si položit otázku, zda je či není toto tvrzení příliš radikálním…

Následuje zkrácený přepis přednášky „Blízký východ – znovuobnovení stability nebo pokračující chaos?“

Blízký východ je území beznadějných kolabujících států (failing states). Zajímavé je, že sami Arabové to začínají vnímat a začínají tento fakt přijímat jako realitu. Nemluvíme nyní o krizi, která přišla s vlnou revolucí a zase odezní, stejné problémy mají i neuvěřitelně bohaté státy.  Mluvíme o dlouhodobě přítomných negativních jevech.

Za prvé, arabské státy se dezintegrují. Nikdy to nebyly typické národní státy, jaké známe z Evropy. Jedinou výjimkou je Egypt, a to navíc jen částečně. Na Blízkém východě jsou kmenová společenství založená na právu staršího, s rozvětvenými rodinami – tedy se strukturami, které nijak nepřispívají k vytvoření jednotného státu. Nikdy nebylo nic takového jako jednotná Sýrie, Libanon nebo Irák. Jsou to země, které nejsou schopny se vyrovnat s problémy 21. století. Dokonce si myslím, že nebyly příliš úspěšné ve 20. století a někdo by řekl, že ani v 19. století. Jsou to země, které se stále hůře a hůře vyrovnávají s okolní realitou.

Problémy arabských států nemůžeme svést ani na kolonialismus. Arabové rádi tvrdí, že se mají špatně, protože desítky let trpěli pod nadvládou kolonialistů. Podívejte se na Indii! Tam měli mnohem horší koloniální nadvládu po stovky let, a přesto uspěli. Když se podíváte na postkoloniální země, vidíte, že buď jde o státy, které se snaží uspět, nebo to jsou státy, které se vymlouvají. Arabské země patří do té druhé kategorie. Mají skvělé výmluvy, proč se jim nedaří. Jejich problém je totiž hlubší. Jde v něm o kulturu a sami Arabové to vědí a mluví o tom. Pokud chcete žít v dnešním moderním světě, musíte přemýšlet pluralisticky. Když řeknete o Arabech něco nelichotivého, okamžitě vyskočí příznivci Edwarda Saida a obviní vás, že jste rasista a orientalista a diskuse končí.