Bolivijský prezident Morales se jak na domácí půdě, tak ve světě řadí k prominentním lídrům, kteří se vehementně staví proti regionální a světové hegemonii Spojených států a před neoliberální doktrínou volného trhu preferují ekonomiku socialistickou.
Kandidát vládnoucí strany Hnutí za socialismus (MAS) po rychlém sečtení odevzdaných voličských hlasů s 61 procenty porazil svého nejbližšího rivala Samuela Doriu Medina, jenž získal 24 procent. Vzhledem k faktu, že Morales se prezidentského úřadu poprvé ujal už před osmi lety, lze hovořit o jeho volebním triumfu.
Důvody popularity bolivijského prezidenta jsou nicméně nasnadě. Bolívie dlouhodobě patřila k nejchudším zemím latinskoamerického regionu. Byla obdobně jako sousední státy sužována proamerickými diktaturami, puči a politickou labilitou obecně. Charismatický „domorodý farmář“ počínaje rokem 2006 investoval výnosy z těžby zemního plynu a ropy do sociálních programů, školství, zdravotnictví, dále pak do oprav poničené a předchozími vládami zanedbávané infrastruktury.
Po dobu Moralesova vládnutí rostla ekonomika Bolívie v průměru o 5 procent ročně a prezidentovi se dostalo chvály dokonce i od finančníků z Wall Street za dosažení rozpočtového přebytku. Moralesově vládě se též podařilo posílit marginalizované vrstvy společnosti, zvýšit zaměstnanost, zajistit růst mezd a snížit míru extrémní chudoby, v níž žila více než třetina obyvatelstva. Nicméně Bolívie nadále zůstává jednou z nejchudších zemí v Latinské Americe.
Tato fakta je nutné ozřejmit v širším historickém kontextu. Předchozí vlády, jejichž představitelé požívali hluboké sympatie Bílého domu, jednoduše rebelantské aktivisty a členy opozice masakrovaly a národní nerostné bohatství výhodně prodávaly zahraničním korporacím.
Většina Bolivijců živořila v chudobě a neměla na chod společnosti, natož státu absolutně žádný vliv. Je proto zapotřebí vnímat zásadní rozdíly a změny v politickém kurzu bolivijského establishmentu před rokem 2006 a poté. To se ostatně projevilo i v těchto volbách, kdy opět prohráli kandidáti, již zastupují všelijaké lobbistické instituce.
Morales má nyní dostatečnou a silnou pozici, aby mohl dál rozvíjet reformy „domorodého socialismu“, v jehož rámci znárodnil klíčová průmyslová odvětví, telekomunikace a vodohospodářství.
Jeho političtí rivalové chtěli šesti milionům oprávněných voličů nabídnout přesvědčivější ekonomickou vizi a zároveň poukazovali na přetrvávající nešvary v zemi, jako je vysoká míra korupce, zvláště pak v soudnictví, či prosperující obchod s drogami. Staronový prezident byl opozicí obviněn z toho, že ovlivňuje justiční orgány a porušuje ústavu, jež setrvání v prezidentském úřadě limituje na dva mandáty, kdežto Morales započal třetí mandát.
Medina se v předvolební kampani snažil oprostit od image byznysmena, cestoval po celé zemi a snažil se přesvědčit bolivijský elektorát, že by Bolívii vedl lépe než Morales. Nicméně neuspěl, protože značná část voličů profituje ze sociálních reforem implementovaných právě Moralesem a jeho politickou platformou MAS. Navíc se očekává, že MAS získá v bolivijském Kongresu většinu, a jeho zástupci budou moci snáze prosazovat prezidentem navržené reformy.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
