Řecko totiž v uplynulých několika letech zažilo tíhu „úsporných opatření“ na vlastních bedrech, kdy HDP poklesl o čtvrtinu a dluh zákonitě narostl, a zvolilo si logicky vládu, jež slíbila, že tomuto trendu učiní přítrž.
Řada českých novinářů dává ostentativně najevo nevoli vůči nové řecké vládě, protože ta údajně nechápe zodpovědnost za splácení legitimních dluhů, ale i proto, že jde o „ultralevicovou vládu“, jak v Mladé frontě Dnes píše Luboš Palata.
Není důvod takto Tsiprasův kabinet označovat, neboť představitelé Syrizy ani v předvolební kampani neslibovali opuštění eurozóny ani odepsání dluhu, ale jeho restrukturalizaci.
Také skutečnost, že se na hospodářsky zdevastovaném Řecku v první řadě podepsaly rozsáhlé daňové úniky těch nejbohatších, neuvěřitelné výdaje na zbrojení nezodpovědných řeckých vlád či zákulisní machinace investiční korporace Goldman Sachs, a nikoliv dojná kráva v podobě přebujelého sociálního státu pro lenochy, by neměla upadnout v zapomnění.
Stávající stav vyjednávání řecké vlády s trojkou, nově „evropskými a mezinárodními institucemi a partnery“, podle některých hlasů představuje prohru pro Tsiprasovy a Varufakisovy nesmyslné požadavky a vize, nicméně při podrobnějším pohledu zjistíme, že celá záležitost je, jak už tomu bývá, poněkud složitější.
Atény především odmítají pokračovat v dosavadním doslova sebevražedném kurzu, který tak dramaticky postihl obyčejné Řeky obří mírou chudoby a nezaměstnanosti, ale jsou si dobře vědomy faktu, že bez kompromisu to nepůjde.
Řecko dospělo k dohodě s evropskými věřiteli, konkrétně k prodloužení záchranné finanční pomoci až o čtyři měsíce, což řecký ministr financí Janis Varufakis zhodnotil jako „první krok na dlouhé cestě“.
Prodloužení pomoci bylo formálně ratifikováno poté, co Atény předložily seznam navrhovaných ekonomických reforem, včetně opatření spočívajících v boji s daňovými úniky, s vyhýbáním se placení daní a korupcí, nebo v přebudování veřejného sektoru.
Lze mluvit o malém vítězství Řeků tváří v tvář jeho neoblomným věřitelům, vždyť německá vláda požadovala, aby Atény splnily totální program škrtů bez ústupků.
Nicméně spousta stoupenců Syrizy, jak v jejích řadách, tak mimo ně, vyjadřuje z tohoto kroku značné zklamání, a někteří z nich jej označují za kapitulaci.
Dokonce i ekonomický editor britské veřejnoprávní televize Channel 4 Paul Mason prohlásil, že tato dohoda „převálcovala řeckou demokracii“ s tím, že ostatním ekonomicky otřeseným státům v EU posílá jasný vzkaz: „Poslouchejte, nebo odejděte.“
Kritikové upozorňují taktéž na skutečnost, že se řecká vláda zavázala pokračovat v širším a hlubším strukturálním reformním procesu, jenž z logiky věci vylučuje potenciální odepsání dluhu a v obecné rovině pak posiluje neoliberální ekonomický kurz Evropské unie, proti němuž ale Syriza před volbami striktně brojila.
Levicová část členů a stoupenců Syrizy zaplavila sociální sítě znepokojenými a deziluzemi naplněnými statusy, které se týkají například ústupu z oprávněných požadavků suverénní řecké vlády.
Dlužno poznamenat, že snad nikdo z představitelů řecké vlády – včetně bojovně naladěného ministra financí Varufakise – se nemohl domnívat, že za situace, kdy čelila obzvlášť nepřátelskému postoji německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, bude dosaženo „nemožného“ a docíleno milostivého pardonu ze strany mocných věřitelů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
