Řecko totiž v uplynulých několika letech zažilo tíhu „úsporných opatření“ na vlastních bedrech, kdy HDP poklesl o čtvrtinu a dluh zákonitě narostl, a zvolilo si logicky vládu, jež slíbila, že tomuto trendu učiní přítrž.

Řada českých novinářů dává ostentativně najevo nevoli vůči nové řecké vládě, protože ta údajně nechápe zodpovědnost za splácení legitimních dluhů, ale i proto, že jde o „ultralevicovou vládu“, jak v Mladé frontě Dnes píše Luboš Palata.

Není důvod takto Tsiprasův kabinet označovat, neboť představitelé Syrizy ani v předvolební kampani neslibovali opuštění eurozóny ani odepsání dluhu, ale jeho restrukturalizaci. 

Také skutečnost, že se na hospodářsky zdevastovaném Řecku v první řadě podepsaly rozsáhlé daňové úniky těch nejbohatších, neuvěřitelné výdaje na zbrojení nezodpovědných řeckých vlád či zákulisní machinace investiční korporace Goldman Sachs, a nikoliv dojná kráva v podobě přebujelého sociálního státu pro lenochy, by neměla upadnout v zapomnění.

Stávající stav vyjednávání řecké vlády s trojkou, nově „evropskými a mezinárodními institucemi a partnery“, podle některých hlasů představuje prohru pro Tsiprasovy a Varufakisovy nesmyslné požadavky a vize, nicméně při podrobnějším pohledu zjistíme, že celá záležitost je, jak už tomu bývá, poněkud složitější.