Jaro je zde. Vše se probouzí a bují a jako by se to přenášelo i do společenského dění. Na náměstích se burcuje proti mohamedánství, jinde se hřímá proti Cikánům, tu zase proti sociální situaci, a jinde dnešní Švejkové volají do zbraně – na Moskvu, na Moskvu, paní Müllerová.

Pražské ne-jaro

Plno života a pohybu a někde nad vším pak zapadá slunce, které mělo být úsvitem, přičemž se nám politické subjekty opět štěpí a klonují. Zase se vykrádají myšlenky a mediální manekýni objevují, co již dávno všichni víme. Tolik života najednou, až je duchovně schizofrenní mysl občana rozptýlena tak, že neví co sledovat dřív, jestli zvětšená či kdesi poodhalená ňadra některé z celebrit, nebo plakat nad psím pohled podvedeného Tomia Okamury.

Nic nového pod sluncem. Dnes již normální stav. Takové to naše udržování občana v naordinovaném dění a rozptýlení, aby si náhodou nepovšiml kořenů a příčin současného stavu západní civilizace. Ale hlavně, aby si nepovšiml lidí, kteří tento schizofrenní svět metodicky budují a ordinují. To vše je projevem permanentní revoluce, nikoliv však jara.

Prezident s chybou v softwaru

Zvykli jsme si nejen žít s lidmi, kterým se říkává „pátá kolona“, ale zvykli jsme si přejímat za svůj jejich perverzní obraz světa a považovat tohle vše za „normální“. Je tedy normální, že náš prezident cestuje za předáky AIPAC (American Israel Public Affairs Committee – Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), protože tuto organizaci považuje za lidumilnou a demokracietvornou kavárnu, mající bezesporu na politiku USA větší vliv než americké zákonodárné sbory.

Připadá nám logické, že po zuby vyzbrojený stát Izrael, který může vyvolat nukleární apokalypsu, a to kdykoliv se mocní muži z AIPACu rozhodnou stvořit „superholokaust“ (pak nám ho samozřejmě hodí na triko a budou žít z našeho svědomí dalších sto let), je vzorem míru, spolupráce, svobody a lidských práv. Jak je pan prezident někdy chytrý, tak je v tomto případě překvapivě revolučně hloupý. Holt s chybou svého myšlenkového softwaru věří v mytologii sionistického ráje na zemi. Zdá se, že byť pohrdá havlistickou intelektuálskou pražskou kavárnou, tak v tomto ohledu je snad „kavárenštější“ než Václav Havel. Samozřejmě, Karel Schwarzenberg na jeho místě by byl ještě lepší.