Minulý týden se stala na první pohled nezajímavá věc, soudce okresního soudu v Kutné Hoře pan Závurka se vzdal funkce soudce. Před rezignací byl policii obviněn, že vydával nepravdivé listiny a pomáhal tak realizovat finanční podvod. Rezignace byla ze strany pana Závurky rozumný krok, neboť takto ještě obdrží od státu odstupné ve výši cca půl milionu korun. Kdyby nerezignoval, ministryně Benešová by jej zprostila funkce, a odstupné by se nekonalo. Ale o to tu neběží.

Pan Závurka není jen obyčejný okresní soudce, on je též členem kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS). Patří do úzké skupiny soudců, kteří mají tu pravomoc rozhodovat o osudech jiných soudců. Oni by měli být ti nejpevnější v mravech, nejcharakternější, nejslušnější, atd. atd. Kdo jiný, než justiční elita, by měla posuzovat poklesky jiných soudců. A hle, člen kárného senátu NSS je obviněn z těžkého zločinu, hrozí mu tři až deset let. Obvinění sice není pravomocné odsouzení, ale i tak, když už policie sdělí obvinění soudci, má vždy důkazně „nabito“. Pak jen záleží na tom, zdali jiný soudce ty důkazy připustí anebo z procesních důvodů nepřipustí - což ale neznamená, že se skutek nestal.

Už jsem tady v Parlamentních listech brojil proti poměrům v justici (ZDE). A brojím znovu. Kárný senát NSS, jehož váženým členem byl soudce Závurka, rozhodoval kupříkladu o soudkyni Králové (kauza poslaneckých trafik) a zbavil ji kárného obvinění (ZDE); rozhodoval i o soudkyni Mašínové (poměr s Peltou), o soudci Kydalkovi a řadě dalších. To je principiální záležitost, jak mohou být rozhodnutí kárného soudu brána vážně, když je spolutvořila osoba trestně stíhaná? Nebyly ony žádné nebo nízké sankce, jež kárný soud běžně uděluje, motivovány soudní kolegialitou? Nebyl v rozhodnutích kárného soudu postranní úmysl - dnes pomohu já tobě, zítra ty mně?