David Pukl: Nesnesitelná lehkost korupce

23.09.2020 16:57

Hrdinové Kunderova románu spolu mluví a rozumí si, jen se nechápou a nakonec předčasně umírají. Obdobně to platí pro českou justici: soudci vědí (mají to černé na bílém), že soudní systém je nemocný, ale raději budou předstírat, že tomu tak není, a to tak dlouho, až to skončí tragicky.

David Pukl: Nesnesitelná lehkost korupce
Foto: archiv autora
Popisek: David Pukl
reklama

Minulý týden se stala na první pohled nezajímavá věc, soudce okresního soudu v Kutné Hoře pan Závurka se vzdal funkce soudce. Před rezignací byl policii obviněn, že vydával nepravdivé listiny a pomáhal tak realizovat finanční podvod. Rezignace byla ze strany pana Závurky rozumný krok, neboť takto ještě obdrží od státu odstupné ve výši cca půl milionu korun. Kdyby nerezignoval, ministryně Benešová by jej zprostila funkce, a odstupné by se nekonalo. Ale o to tu neběží.

Pan Závurka není jen obyčejný okresní soudce, on je též členem kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS). Patří do úzké skupiny soudců, kteří mají tu pravomoc rozhodovat o osudech jiných soudců. Oni by měli být ti nejpevnější v mravech, nejcharakternější, nejslušnější, atd. atd. Kdo jiný, než justiční elita, by měla posuzovat poklesky jiných soudců. A hle, člen kárného senátu NSS je obviněn z těžkého zločinu, hrozí mu tři až deset let. Obvinění sice není pravomocné odsouzení, ale i tak, když už policie sdělí obvinění soudci, má vždy důkazně „nabito“. Pak jen záleží na tom, zdali jiný soudce ty důkazy připustí anebo z procesních důvodů nepřipustí - což ale neznamená, že se skutek nestal.

Už jsem tady v Parlamentních listech brojil proti poměrům v justici (ZDE). A brojím znovu. Kárný senát NSS, jehož váženým členem byl soudce Závurka, rozhodoval kupříkladu o soudkyni Králové (kauza poslaneckých trafik) a zbavil ji kárného obvinění (ZDE); rozhodoval i o soudkyni Mašínové (poměr s Peltou), o soudci Kydalkovi a řadě dalších. To je principiální záležitost, jak mohou být rozhodnutí kárného soudu brána vážně, když je spolutvořila osoba trestně stíhaná? Nebyly ony žádné nebo nízké sankce, jež kárný soud běžně uděluje, motivovány soudní kolegialitou? Nebyl v rozhodnutích kárného soudu postranní úmysl - dnes pomohu já tobě, zítra ty mně?

Anketa

Věříte Romanu Prymulovi?

52%
48%
hlasovalo: 28898 lidí

Trestní stíhání soudce je v Česku vždy otázka náhody. Funguje to tak, že policie „honí“ nějakého sígra, říkejme mu poeticky „kasař Lojza“; a při sledování Lojzy náhodou narazí na soudce, který mu pomáhá či od něj bere výpalné. Je systémově vyloučeno, aby se policie zaobírala trestnou činností soudců „od počátku“; to předpokládá, že by se policie musela obrátit na soudce, aby ten dal kupříkladu povolení odposlouchávat kolegu. Pravděpodobnost asi stejná, jako že české vesmírné lodě do roku 2040 přistanou na Marsu; není to vyloučeno, ale nikdo tomu nevěří. Nevěří tomu ani státní zástupce Mezlík, který dokonce brněnský korupční systém, jehož součástí jsou i soudci, označil za notorietu (ZDE). Notorieta je něco, co všichni vědí a nemusí se dokazovat. Přesto před soudem žádní soudci nejsou.

Nedotknutelnost a nezávislost českých soudců dosáhla takového stupně, že již nelze reálně hájit myšlenku rovnosti všech před zákonem. Máme tu kastu lidí, kteří jsou přední mezi rovnými. Nikdo si nedovede představit, že by u nás přijel policejní autobus k justičnímu paláci a naložil by polovinu osazenstva budovy, jak se běžně děje v Itálii (ZDE). S výjimkou Česka prakticky všechny země bývalého východního bloku přistoupily k rozsáhlým justičním reformám. I EU upustila plyn ve své kritice polských soudních reforem. Po Polsku přišlo Maďarsko, a nyní Slovensko, Rumunsko, Bulharsko. Reforma justice ve státech východního křídla EU totiž není útok na právní stát, nýbrž pokus o jeho záchranu. Ve všech těchto zemích si uvědomili, že zatímco zákonodárná a výkonná moc se obměňují a fungují, byť mnohdy mizerně, ale pořád fungují a jsou kontrolovány; tak soudní moc nikoliv. Naopak, soudní moc si uzurpuje právo kontrolovat moc zákonodárnou a výkonnou, a ohrazuje se či přímo nedovoluje, aby ji jiná moc kontrolovala. Výsledek je zřejmý, korupce kam se podíváš.

Česká republika problém neřeší, vyčkává, přešlapuje. Což ostatně je náš typický přístup nejen v resortu spravedlnosti. Zřejmě chceme, aby problém vyřešila „ulice“ anebo nový silný vůdce. Přitom by stačilo zavést a dodržovat aspoň tři základní věci: kárný soud nemůže být tvořen aktivními soudci; majetková přiznání soudců musí být veřejná; správu soudů nemohou vykonávat soudci (tj. důsledně oddělit výkon funkce soudce od výkonu funkce předsedy soudu). A tohle se líbit nebude…

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Stanislav Křeček: Aby práva občanů nebyla ani v nouzovém stavu omezována více než je nezbytně nutné

12:41 Stanislav Křeček: Aby práva občanů nebyla ani v nouzovém stavu omezována více než je nezbytně nutné

Komentář na facebookovém profilu k opatřením vlády v souvislosti s šířící se pandemií.