David Rath: Černá královna Bradáčová připravuje puč. Drží pod krkem dva hlavní politiky v zemi? Jak ochočit Pelikána

27.05.2016 20:38

David Rath upozorňuje na základě svých bohatých zkušeností s nespravedlivým procesem na „anatomii“ probíhajícího pokusu o převzetí faktické moci v zemi částí represívního aparátu

David Rath: Černá královna Bradáčová připravuje puč. Drží pod krkem dva hlavní politiky v zemi? Jak ochočit Pelikána
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lékař David Rath

Svobodné demokratické systémy se liší od totalit hlavně tím, že moc je důsledně rozdělena a vždy podléhá trvalé kontrole. Konečnou kontrolu mají lidé – voliči. Jde vlastně o ucelený kruh vzájemné kontroly a vyvažování. Největší kontrola musí být zaměřena na represivní složky, protože ty disponují mimořádnými pravomocemi nad životy a majetky lidí – a svody ke zneužití jejich moci jsou zde zvlášť velké.

Řekni mi, zrcadlo…

U nás došlo k neobvyklé a velmi nebezpečné situaci. Do hry vstoupila Černá královna ve své osobě propojující moc represivních složek s mocí mediální a politickou. Sama je přesvědčena o své neomylnosti, spravedlivosti a svatém poslání, které legitimizuje jakékoli prostředky. Spravedlivé je to, co ona považuje za spravedlivé a zákonné je to, co ona považuje za zákonné.

Podobně jako pohádková Černá královna se Lenka Bradáčová možná ptá kouzelného zrcadla, kdo je na tomto světě nejspravedlivější a je vždy sama sebou  ubezpečena, že je to přeci ona sama.

Trestní politika státu

K tomuto závěru mě vede  pozorování mediálního obrazu vrchní státní zástupkyně. Za trestní politiku státu jsou všude v demokraciích odpovědni volení politici. Především ministr spravedlnosti, ministr vnitra, premiér, předsedové příslušných výborů parlamentu a poslanci jednotlivých politických stran. Ti chodí do médií věci vysvětlovat, obhajovat, předkládají zákony a k těmto předlohám vedou veřejné diskuse. Státní žalobci a policisté jsou pak v rolích výkonných státních úředníků, kteří nesou odpovědnost za správnou a rovnocennou aplikaci příslušných předpisů. Jsou kontrolováni politiky, především vládou a Sněmovnou.

Státní zástupci jako politici

U nás se stalo takřka zvykem, že hlavně paní Lenka Bradáčová vystupuje v médiích jako politik odpovědný za trestní politiku státu. Prezentuje své osobní názory a tyto obhajuje před veřejností. Tak místo toho, aby se média ptala ministra spravedlnosti a dalších volených odpovědných politiků, co udělají s tím, že státní zástupci roky svým postupem porušovali ústavní právo na zákonného soudce, tak se v médiích prezentují nikým nevolení státní úředníci – prokurátoři, kteří místo omluvy za své protiústavní chování věc bohorovně odbývají, jakoby šlo o nějakou hloupou malichernost. Z chování prokurátorů přímo čiší pohrdání ústavou, Listinou základních práv a svobod a Ústavním soudem.

Pohrdání Ústavním soudem

Občan má právo mít svůj i nelichotivý názor na rozhodování Ústavního soudu, ale státní úředník, zvláště vysoký státní úředník represivních složek musí vždy a všude prezentovat svůj naprostý respekt k rozhodnutím Ústavního soudu a všech nejvyšších soudních instancí. To co se u nás děje, je jen známkou rozkladu veřejné správy státu a důkazem, že nejsme demokracií, ale vrátila se k nám totalita reprezentovaná především tváří vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Jasný vzkaz pro občany – zákony platí jen pro někoho a pohrdání  rozhodnutím soudů je normální.

Ochočený hlídač

Zde naprosto selhávají mainstreamová média, která místo kontroly chování represivních složek jim otevřeně pochlebují, podlézají a přikrývají jejich stále častější excesy, porušování Ústavy a dalších zákonů. To je dalším znakem totality, kdy média místo hlídacího psa celé společnosti se stanou hlídacím psem vyvolených skupin mocných a kryjí sílící zneužívání moci.

Tomu věřím, tomu ne…

Vystupování paní Lenky Bradáčové v médiích jakoby neznalo žádné hranice, respektive tyto se dále posunují za hrobového mlčení odpovědných politiků. Tak jsme z jejích vyjádření pochopili, že vrchní státní zástupkyně si vybírá policisty, se kterými spolupracuje podle toho, komu věří a kdo je jí loajálnější. Vlastně přiznala to, co všichni tušíme, tedy, že si jednotlivé části represivní soustavy vytvářejí uzavřené vertikální řetězce a jdou si na ruku, místo toho, aby plnili své povinnosti ze zákona.

Státní zástupce má dbát na zákonný postup policie, proto zákon předpokládá, že si k němu můžete stěžovat, když máte za to, že policie nepostupuje správně. Situaci, kdy státní zástupci mají své spřízněné a podřízené policisty a vytvářejí s nimi jeden tým vedený státním zástupcem, je opět důkazem porušování zákonem nastavené struktury kontroly jednotlivých částí represivních složek před zneužitím. V okamžiku, kdy si státní zástupce vybere své policisty a k tomu si i vybere svůj soud, se místo na sobě nezávislých mocenských struktur státu vytváří mafiánská struktura řízená z jednoho místa.

Uzavřený kruh

Kruh se uzavírá. Černá královna se sama sebe ptá v zrcadle, kdo je nejspravedlivější a odpoví si, že ona. Pak vystoupí v hlavních médiích a občanům oznámí, že ona je ta jediná spravedlivá a mající pravdu. Novinářský komparz jí to souhlasně odkývá. Následně si vybere oběť – zločince a pošle na něho své spřízněné policisty. Vybere soudce, o kterém ví, že bude její pravdu bezmezně akceptovat a podepíše vše, co si Černá královna žádá. Pokud omylem narazí na někoho s vlastním názorem, pak na něj zaútočí mimo jiné v médiích s tím, že on je ten, který se bude zodpovídat, když dotyčný unikne trestu či bude dál páchat trestnou činnost. Zajišťuje si tím, že příště si samostatně myslící soudce možná dá pozor a raději jí vyhoví, než aby riskoval postih a kritiku médii, že  - "jde na ruku" zločincům.

Převzetí moci pomocí zákona

Nyní se dokonce zdá, že mohlo být rozehráno další dějství hry o absolutní moc ve státě. Tím dějstvím je schvalování zákona o státních zástupcích, jehož napsání řídila právě paní Lenka Bradáčová. Zkusme se podívat na to, co se děje, optikou projednávání tohoto zákona.

Zákon by kodifikoval současnou protizákonnou praxi, tedy absolutní moc a její centralizaci v rukou jediného státního zástupce, vedoucího tzv. protikorupčního speciálu. Vybíral by si kauzy – cíle, dle libosti, vybíral by si policisty dle libosti a v důsledku i poslušné soudce. Vše bez jakékoli kontroly a odpovědnosti. Mnoha poslancům již spadly růžové brýle a vidí, že je to nezastřená cesta k totalitě. Je to výhradně boj o osobní moc, ne boj s korupcí nebo kriminalitou. Jde o legalizaci prokurátorského puče v naší zemi. Schválení parlamentem je tedy ohroženo. Aby byly páky na ty, co v tom vidí kodifikaci totality, je pak potřeba klíčové hráče donutit a zastrašit.

Babiš i Sobotka

Například ministr financí Andrej Babiš má problém s Čapím hnízdem. I právní laik vidí podezření, že by mohlo jít o dotační podvod. Skutečnost je však nezajímavá. Je rozhodující, jak věc vidí paní Lenka Bradáčová. Trestný čin se nestal, pokud Lenka Bradáčová má za to, že se nestal, i kdyby ho na vlastní oči viděly tisíce lidí.

To si málokdo uvědomuje: Další osud místopředsedy vlády Babiše je v rukou zmíněné vrchní státní zástupkyně. Nemohlo dojít k dohodě? V Čapím hnízdě nebude trestný čin spatřen a ANO řekne zákonu ano. Ovšem je potřeba ještě přinutit premiéra Sobotku a poslance z ČSSD, aby také oni pro zákon zvedli ruku. K tomu může posloužit opět Andrej Babiš v nesnázích tím, že si najednou rozpomene na rok starou analýzu údajné miliardové škody, kterou mohl způsobit i Bohuslav Sobotka ještě jako ministr financí – a trestní oznámení je na světě. Tak a osud premiéra je také v rukou Lenky Bradáčové a jí vybraných spřízněných policistů a soudců. Je to tak nepravděpodobná dedukce?

Ochočený Pelikán

Ve světle toho, jak se ministr spravedlnosti Robert Pelikán stal ochotným pomocníkem Bradáčové (jeho obrácení se datuje dobou, kdy byl vyšetřován za odpuštění ohromné smluvní pokuty soukromé firmě), se věci nezdají tak úplně nepravděpodobné. Jen vzpomeňme, jak se do té doby ministr Pelikán vyjadřoval kriticky k zákonu o státních zástupcích. Dnes je jeho horlivým zastáncem.

No ono být ministrem, nebo být v cele je docela rozdíl. Zda tomu bude tak či onak, dnes záleží opět čistě na jediné osobě - Lence Bradáčové. Od doby pádu vlády generála StB neměl nikdo v naší zemi tolik moci nad osudy druhých.

Vítejte v zemi Černé královny.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

20:57 Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

Vyjádření experta Trikolory k útokům na kritiky války.