Znovu se také vedly statistiky, kolik pracujících se účastnilo, byly jich dva miliony, podle odborového bosse Šmakova. Ten vedl společný průvod Národní fronty, vládní partaje a odborů v Moskvě. Účastnilo se 90 tisíc lidí, o třetinu více, než na kolik měli povolení od magistrátu. Policie pochopitelně nezakročila. Ostatně starosta Moskvy byl také v čele průvodu. Statistiky dál uvádějí, v kolika městech se prvomájové manifestace konformity konaly. Bylo jich 1047, opět podle odboráře.  

 

A pečeť starých časů na výsledné listině otiskl tajemník ústředního sovětu vládnoucí strany "Jednotné Rusko", místopředseda Státní dumy, Sergej Nevěrov: " … vyšli, aby podpořili linii prezidenta země, vůdce Vladimíra Putina … (aby) společně posoudili řešení problémů a podělili se o názory." S kým? To netřeba zkoumat. Proto se ostatně konaly výhradně anonymní průvody, odkud je daleko na tribunu a "hydeparky" (v Moskvě jsou dva) se namísto výměny názorů staly místem výměny mileneckých polibků. Na rozdíl od loňského 1. Máje se neúčastnil ani prezident ani premiér. Oba samodruzi v roce 2012 přitom šli v čele průvodu, názorně demonstrujíc svou jednotu a deklarovaný tandem před formální výměnou funkcí v čele kabinetu a státu.  

 

O dvanáct měsíců později toho už netřeba, protože z černé můry masových pouličních protestů udělala prokuratura strašáka neposlušných. Opozičních akcí bylo sice více než tucet, ale i ostří srpu a sílu kladiva už dávno komunisté přetavily v pohodlí parlamentní kvazi-opozice a jinak na tom nejsou ani trny růže Eserů (Spravedlivé Rusko), natož drápy orla Žirinovského LDPR. Kreml vůbec dospěl k závěru, že je vše na nejlepší cestě k vítězství. To ostatně oznámil právě na 1. Máje, přičemž v Londýně, aby ho nikdo nepřehlédl. Vice-premiér Vladislav Surkov v přednášce na LSE potvrdil, že politický systém budovaný Putinem, se v roce 2011 neporouchal, naopak je spolehlivý a přizpůsobivý. Toto sebevědomé prohlášení je třeba chápat v kontextu dosavadní kariéry čečenského rodáka, bývalého podšéfa prezidentské administrativy, kterého kongresmanka Ileana Ros-Lehtinenová považuje za hlavního strůjce omezené ruské svobody, Putinovy "řízené demokracie". Surkov je podle všeho hlavním loutkovodičem politické scény.  

 

Tváří v tvář dosud největší hrozbě režimu, při protestech proti falšování parlamentních voleb koncem roku 2011, se s chladnou cynikou pochvalně vyjádřil o statečnosti demonstrantů, zatímco Putinovy při vzpomínce na pouliční vřavu, ještě po několika týdnech, mimoděk vyhrkly slzy.  

 

Surkovem ohlášené vítězství je pochopitelně další z řady politicko-technologických manévrů, oblíbenou argumentační clonou, typu "chceme klid pro svou práci!" Surkov slibuje modifikaci systému, vznik druhé konkurenční strany. Jak by něco takového mohlo fungovat? Těžko si představit, pokud se Putin nechystá znásilnit zákony politologie. Jinak je totiž více než jasné, že stejně jako nemůže fungovat komunismus s lidskou tváří, nemůže fungovat ani pluralitní "putinismus". Leda, že by zavedl pravidla knížete Potěmkina.