Prezident Porošenko, jako by se zacyklil, opakuje, jak je rád, že na východě neumírají vojáci jeho armády, ani civilisté.
S čím kyjevská vláda ale počítala, když ATO 13. dubna odstartovala, a co si myslel prezident, zvolený i díky svému mírovému plánu, když operaci obnovil i po 30. červnu? Navíc operaci, která stála z velké části na oddílech miliardáře a gubernátora Kolomojského? Zájmy oligarchů přitom nebývají totožné se zájmy státu.
Ukrajinský prezident si navíc teď s Vladimirem Putinem, který poslal do Ukrajiny své ozbrojence, často telefonuje, jen aby mír udržel co nejdéle. A ruský prezident takovou snahu oficiálně sdílí.
Uvěřit tomu lze ale jen tehdy, když zapomeneme na „statečné“ ruské vojáky, kteří z čisté slovanské dobroty srdce a o své dovolené bojují za východoukrajinské separatisty, když přehlédneme stovky kusů vojenské (a moderní) vojenské techniky ve výzbroji guerilly.
Absurditu ukrajinské války a míru podtrhuje také to, jak Porošenko stále mluví o teroristech. Přitom s nimi podepsal mírové dohody.
Ze strany Putina to, jak zarputile odmítá ruskou vojenskou přítomnost na východě Ukrajiny. Podivně absurdní je i to, jak ruská média od prvních minut příměří okázale přehodila výhybku a začala se zabývat ponejvíce vnitřními tématy.
V politickém niveau Kreml projevuje k „mladšímu“ ukrajinskému bratrovi blahosklonný nadhled. Přesně tak vypadá i oficiální reakce na ukrajinské sankce vůči Rusku, které dnes posvětil prezident Porošenko. Černý seznam obsahuje jména 172 ruských občanů a 65 převážně ruských společností.
Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk dříve mluvil i o možnosti zastavit tranzit plynu do Evropy.
Porošenko chce také přezbrojit armádu a opevnit hranici s Ruskem.
Řeklo by se, když vydrží příměří, ať si politici klidně dál hrají svou hru. Problém je v tom, že příměří v této konstelaci stěží může vydržet.
Oba důvody jsou na ukrajinské straně, i když nejsou ukrajinské. Jednak: v kyjevském vedení jsou radikálové, jejichž radikalismus roste úměrně s blížícími se předčasnými parlamentními volbami a termínem jim předcházejících truc-voleb v samozvaných „DNR“ a „LNR“.
Ukrajinští politici se pochopitelně nemohou smířit s tím, že země nekontroluje část svého území. Navíc Donbass zbytek Ukrajiny před zimou nezásobuje uhlím, ale denním konvojem 3000 běženců.
Porošenko se zavázal poskytnout oblasti zvláštní statut, ale o jakou administrativní část se vlastně jedná? A když už se dohodne území, jaký statut dostane? Prezident federalizaci odmítá. Putin ji navrhuje. Separatisté požadují nezávislost, ne-li připojení k Rusku.
A když zmiňuji separatisty. Ti jsou druhý důvod. Zdá se totiž, že každý větší oddíl guerilly má svého malého cara. Podle ukrajinských sociálních sítí včera dokonce prapor „Bašta“ napadl systémem Grad prapor „Vostok“ a zlikvidoval 100 jeho ozbrojenců.
Z druhé strany velitel vládního ukrajinského praporu „Dněpro“ požaduje sesazení vysokých činovníků ministra obrany za masakr 200 jeho mužů pod Ilovajskem, který zavinil velitel sektoru D ukrajinské armády.
Taková je absurdní realita po absurdní válce. Jak dlouho může takový mír vydržet, napovídá také název zákona, který má řešit postavení povstaleckého Donbassu: „O pravidlech dočasné samosprávy v jednotlivých oblastech Doněcké a Luhanské oblasti.“
Rozuzlením konfliktu je přece rozřazení jeho účastníků do skupiny vítězové a poražení. A takové skupiny tu ještě nejsou, soudí alespoň v Kyjevě.
Skutečně tu ale nejsou? Putinovi stačí pokračovat v blahosklonné mírové rétorice ještě pár týdnů a pak… je si jistý, že si zimní válku Evropa nepřeje a Ukrajina nemůže dovolit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
