Jen na ukrajinské straně neviditelné fronty této viditelné hybridní války hlásí od 5. září, tedy uzavření příměří, na 30 mrtvých – v míru. Mluvčí Rady národní bezpečnosti a obrany Andrej Lysenko přiznal na ICTV, že přesná čísla v jeho štábu neznají, protože zprávy z bojišť přicházejí do Kyjeva se zpožděním a někdy vůbec.
Podobně jsou na tom s informacemi z válečných oblastí ovšem také v Moskvě. Jen závěry tam dělají s chutí a rychle, tak jako v případě údajného masového hrobu pod Doněckem se čtyřmi stovkami mrtvých, pochopitelně zmasakrovaných etnických Rusů.
Ministr zahraničí Sergej Lavrov už volal po mezinárodním tribunálu, po vzoru výkonu práva nad aktéry etnických čistek v afrických státech. Šéfdiplomata, a podle pozorovatelů jednoho z hlavních strůjců současné invazivní politiky Kremlu, v blamáži trapně usvědčil nakonec vlastní člověk v Doněcku, vicepremiér tamních separatistů Andrej Purgin.
Ale podobně jako ministr Lavrov své vědí také v ruské Státní dumě: Příští ukrajinský parlament v Kyjevě prý zruší dočasný status Donbasu a také amnestii pro separatisty, dva pilíře, o které se opírá příměří. Vynucené, nechtěné, trpěné, kýžené… záleží na úhlu pohledu.
Pracovní skupina Státní dumy se proto nemusela ani příliš duševně namáhat na to, aby s takovým předpokladem přišla. A proč vlastně s ním přišla?
Zpochybňováním se přece i ta nejpevnější fakta začnou drolit. A Ukrajina má k monolitu rozhodně daleko. Řečeno slovy bývalého šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga: „Putin Ukrajinu sežere,“ pokud ho Západ nezastaví. Nebo, dodejme, aspoň rozežere.
Tak třeba právě zákon o Donbasu. Byl přijat za zavřenými dveřmi tak tajně, že výsledný text se výrazně lišil od textu schvalovaného návrhu. Množina vnitroukrajinských rozporů místo toho, aby klesala, roste.
Prezident si myslí, že se dá domluvit s Putinem. Kvůli tomu si nerozumí se svým prvním ministrem a premiér si nerozumí s koaličními partnery, kteří vystoupili z koalice, aby položili parlament.
A jeho dosluhující členy mezi tím už radikální majdanovci sami soudí. A „měkce lynčují“, rozumějme, polévají barvou a vyválejí v odpadcích, ty z poslanců, které považují za exponenty svrženého promoskevského režimu prezidenta Janukovyče.
Mílí se ovšem v tom, že Janukovyč byl Putinovou loutkou. Kreml si pozdě uvědomil, že byl až příliš autonomní. Nedokázal v zárodku zastavit přípravy asociace Ukrajiny s EU. Nedokázal porazit neozbrojenou lidovou revoltu. Ano, to se často autoritářům děje, ale Putin má pocit, že on je výjimka.
Z přehmatu s Janukovyčem zcela jistě už ale vyvodil důsledky. Na start k předčasným volbám nového ukrajinského parlamentu docela určitě postavil silné koně. Ironií hodnou ostrého pera Alexandra Sergejeviče Gribojedova je, že není zatím jasné, zda nejsou Putinovi koně původem z Troje, nebo zda nedrží jinou virovou stopu.
Vlastně je docela dobře možné, ba co víc, pravděpodobné, že členové už zmíněné pracovní skupiny ruské Dumy o nich vědí víc, a proto si troufají předpovídat krátký konec zákona o zvláštním a dočasném statutu Donbasu.
S „dočasností“ i s „pátými kolonami“ máme i my jistou špatnou zkušenost. Proto také víme, že zjevně nejlepší možností, jak zabránit Putinovi, aby „sežral“ Ukrajinu, je pomoci Ukrajině zastavit sebedestrukci. To je v porovnání s lehkostí účinku vojenské pomoci úkol olbřímí, leč perspektivnější.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Český rozhlas
