Díky papeži Františkovi se začalo i u nás skloňovat slovo chudoba v docela jiných souvislostech než dosud. Vinou překladu však došlo k posunu toho, co papež ve skutečnosti hlásá. Řada lidí totiž s velkou radostí hovoří o „chudé církvi“ a má plno návodů, jak by církev měla této chudoby dosáhnout. Nejlépe prý tak, že se vzdá majetkového vyrovnání či jeho části.

Bojím se však, že to je trochu romantická představa, která by nevedla k obohacení chudých, ale k zisku několika už tak dost bohatých korporací a jednotlivců. Vzpomeňme se slzou v oku na takzvanou kuponovou privatizaci a její „otce“. Nevím, kolik obyčejných občanů zbohatlo díky kuponové knížce, ale vím jistě, že nevídaně zbohatlo několik neobyčejně „šikovných“ podnikatelů v této zemi.

Pokud se církev vzdá svých oprávněných nároků, je třeba položit si otázku, kam ony finance, kterých se zřekne, přijdou. Bylo by neslýchané, že by stát přispěl každému chudému stokorunou nebo tisícikorunou do jeho příjmů. Skoro bych byl ochoten i říci, že tyto finance by ani neposílily sociální nebo zdravotnické resorty. Stát totiž není tuze dobrým hospodářem.