Slavnost Nanebevzetí Panny Marie je starobylý svátek, který spojuje západní a východní církev. Ovšem lze také říci, že je to nový svátek pro západní církev, a to na základě prohlášení skutečnosti Nanebevzetí Panny Marie za dogma papežem Piem XII. v roce 1950. Vyslovíme-li slovo padesátá léta, pak nás, starší pamětníky, zamrazí. Neuplynulo ani pět let po skončení druhé světové války a začíná v době studené války stalinský teror, který zasáhl celou střední a východní Evropu. Jsou to léta, která se zapsala do dějin našich národů, našich zemí. Jsou to také roky statečného odporu reprezentovaného naší církvi postavami čtyř primasů: kardinála Józsefa Mindszentyho, Josefa Berana, Aloise (Aloysius) Stepinace a Stefana Wyszyńského.

Můžeme s plnou vahou říci, že papež Pius XII. a zmínění kardinálové, reprezentanti Církve, nezklamali. Tak jako v celé historii známe Pannu Marii jako velkou ochránkyni v zápasu o svobodu, nejenom Církve, ale člověka, ať už to byl Beograd, Lepanto, Vídeň, nebo zápas ve kterém nás provázelo poselství Panny Marie z Fatimy s ujištěním o konečném vítězství: „Mé neposkvrněné srdce zvítězí.“ Seznámením se s textem fatimských tajemstvích je Pius XII. veden ve svém pontifikátu zasvěcením Panně Marii. V této linii můžeme také chápat prohlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie z 8. prosince 1950. (Zde můžeme připomenout, že právě dnes, 13. srpna je sto let, kdy se Panna Maria zjevuje malým dětem, pasáčkům na Cova da Iria a znovu připomíná, aby se denně modlili růženec, aby se hodně modlili a přinášeli oběti za hříšníky, protože mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo neobětuje a nemodlí.)

Čtení z Janovy Apokalypsy nám představuje Pannu Marii jako ženu oděnou sluncem a současně ji chápeme jako sionskou dceru jeruzalémskou. To je zosobnění Izraele, a to jak staré, tak nové smlouvy. Její zápas s rudým drakem je i zápasem o záchranu, o vysvobození ze zhouby a otroctví. A v duchu Druhého vatikánského koncilu můžeme říci, že tento text se týká jak židovského národa, tak křesťanů. Je to pro nás dnes i připomínka, že tam, kde bují antisemitismus, je ohrožena a pronásledována i Církev. A naopak, tam, kde byla a je pronásledována Církev, byli pronásledováni i Židé. O tom svědčí i antijudaismus obou diktatur, které vyplnily dějiny 20. století apokalypsou hrůz. Ovšem dnešní slavnost hovoří také o záchraně Mariiných dětí. Každá matka miluje své děti nerozdělenou láskou, a tak slavíme dnes i my svátek vítězství a záchrany, která se dotýká každého z nás, mužů, žen i dětí.