Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, Bílá sobota je jakousi přestávkou ke startu k velikonočnímu vrcholu. Je to den bez bohoslužby, správněji bez slavení eucharistie, což však podle starého židovského zvyku platí do západu slunce.

Bílá se nazývá proto, že při křtu dostávali nově pokřtění zcela nový bílý šat. Večerní bohoslužba začíná svěcením ohně na prostranství před kostelem, někdy v zadní části velkých chrámů. Tento zvyk svěcení ohně přenesl do bohoslužby jáhen Alcuin, kterého bychom mohli nazvat premiérem nebo ministrem kultu císaře Karla Velikého. Jedná se původně o starobylý germánský zvyk.

Od tohoto ohně se zapaluje svíce nazývaná paškál. Výraz paškál je odvozen z řeckého názvu. Význam tohoto slova si církevní otcové vykládali dvojím způsobem. Ti, kteří neuměli hebrejsky, vyvozovali význam od slova paschein, tedy trpět, čímž chtěli vyjádřit vztah těchto svátku ke Kristovu utrpení. A ti, kteří znali hebrejštinu, upozorňovali, že význam slova musíme hledat v hebrejském pesach.