Liturgie nám přiblížila sv. Vojtěcha v rámci podobenství o zrnu padajícím do země, které vzroste a v podobě klasu vydá úrodu. Pohlédneme-li na svatovojtěšskou misii v historické retrospektivě dnes z tohoto místa, musíme dát tomuto přirovnání za pravdu. V mé vlasti čteme dnes evangelium z Janovy alegorie o Dobrém pastýři. I zde cítíme, že se svatý Vojtěch stal modelem pro biskupskou službu s jejím misijním posláním.

V tomto roce zde, u hrobu svatého Vojtěcha, si připomínáme 600. jubilem úřadu primase Polska. Postava sv. Vojtěcha nás přivádí ke kořenům naší středoevropské historie. Díky cyrilometodějské misii vyrostlo nové soustátí za původní hranicí římského impéria. Jestliže sv. Cyrilovi – Konstantinovi můžeme připsat především zásluhu za překlad Bible, která je základem společné slovanské kultury a civilizace, pak sv. Metodějovi patří zásluha za organizační řád a ustanovení křesťanské státnosti vycházející ze sv. Augustina a remešského biskupa Hincmara. Byly zde položeny základy pro kooperační model mezi církví a státem, který však dlouho hledal vyvážený vztah a přirozenou autonomii. Byl to mariánský kult, který převzali oba svatí bratři z Konstantinopole, který nedovolil vzniku nacionalismu, který by mohl snadno vzplát v rámci pozdějšího kultu národních patronů. Úřad primase je právě jedním z faktorů, který v našich společných dějinách Polska, Čech, Maďarska byl přiměřeným nástrojem pro spolupráci mezi církví a obecnou společností. Vím, že můžete mnozí poukazovat na chyby a nedostatky tohoto modelu v historii. Myslím, že zde plně platí slova ruského myslitele Solovjeva o západní církvi, která se nezamkla pouze do chrámové liturgie, ale v duchu evangelní misie pracovala jak na poli diakonie, tak školství. To je také příčinou rozdílů mezi naší západní a východní křesťanskou spiritualitou, jako i v modelu vztahů mezi státem a církví s odrazem i v chápání demokracie.

Naše kmenová prehistorie se pomalu rozrostla do podoby personálních unií v historii našich království: polského, uherského i českého. To je také i podkladem pro vznik Vyšehradské čtyřky a jejího místa v Evropské unii. Naší povinností a právem je dovolávat se důsledné rovnosti vzhledem k základům společenství, které vyrostlo z idejí Karla Velikého jako i z projektu Hnězdna; ze setkání papeže Silvestra II., císaře Oty III., krále Boleslava Chrabrého, jako i z odkazu sv. Vojtěcha, či jeho bratra sv. Gaudencia.