Rád bych poděkoval za pozvání, abych s vámi mohl slavit Eucharistii a uctít zde, na tomto mariánském poutním místě, Pannu Marii Těšitelku zarmoucených (Trösterin der Betrübten) v roce stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě v údolí Cova da Iria. Již samotný titul Matky Boží zde v Kevelaeru nám přiblížil především 18. verš 24. kapitoly z knihy Ježíše Siracha: „Jsem Matka krásného milování.“ Mariánský kult nejen že oslovuje svou jedinečností, ale sám upevňuje lidskou důstojnost a jedinečnost člověka, tedy ženy, muže i dítěte. Proč chápeme tato slova o mateřské lásce? Tato otázka má jen jednu odpověď: porozumět a pochopit tuto lásku krásného milování jsme se učili v mateřském lůně pod srdcem naší matky, v jejím náručí jako bezmocné děti, ale přitom šťastni v bezpečí lásky, která je nepřemožitelná. To je také první důvod proč zhruba 800 000 poutníků, mužů žen i dětí zde přichází každý rok, na toto místo k Panně Marii Těšitelce zarmoucených.

V době třicetileté války osloví Panna Maria podomního obchodníka Hendricka Bußmanna a jeho ženu: mají zhotovit kapli, zadání, které se opakuje téměř na každém poutním místě. Tak jako na všech mariánských poutních místech i zde Panna Maria oslovuje prosté lidi či dokonce malé děti. Jen namátkou si připomeňme: Guadalupe, Lurdy nebo Fatimu; mladý Mexičan domorodec, prostá dívka z chudé rodiny či děti pasáčci z Cova da Iria, jím je svěřována velká úloha předat poselství. Jejich neoblomná láska a nezměrné úsilí, jim dodává neuvěřitelnou odvahu, s kterou si vybojují předání Mariina poselství určeným adresátům. Vždy je to však v době naplněné bolestí a zápasy, utrpením, válečnými hrůzami, nebo pronásledováním a obavami. Pokaždé se jedná o svobodu či vysvobození z otroctví útlaku válečných hrůz a nouze.