Dnes je to 159 let, co se v moravském Příboru narodil Sigismund Šlomo Freud, široké veřejnosti později známý pod jménem Sigmund. Málokterý myslitel ovlivnil naši dobu natolik, jako právě tento společensky vlivný ateista. Jeho pseudovědecká metoda dalece překročila hranici pouhé psychologie a významně se promítla se i do oblasti umění, náboženství a politiky. Moderní doba, charakteristická svým revolučním étosem, má několik myšlenkových zdrojů. Mezi ty nejvýznamnější, spojené se jmény Luther, Rousseau či Marx, patří zcela určitě i psychoanalýza Sigmunda Freuda.

V roce 2011 vydalo nakladatelství Res Claritatis knihu „Architekti kultury smrti“. V ní se nad neblahým myšlenkovým odkazem tohoto židovského revolucionáře zamýšlí americký filosof Donald de Marco. Z jeho stati přinášíme podstatné pasáže, celý text si můžete přečíst ZDE.

Freudova filosofie má tři zásadní aspekty, jež vyžadují důkladné přezkoumání. Každý představuje únik od reality a následně od autentické životní zkušenosti. Její reduktivní, iracionální a mýtické prvky není možno integrovat do souvislého celku. Mají tendenci oslabovat a tříštit lidské bytosti, které pak kvůli tomu snáze propadají beznaději.

Byl Beethoven bestie?

Freud ve skutečnosti zredukoval svět člověka a všech jeho specificky lidských činností na pouhou náplň vědeckého materialismu. Zatímco jeho zkoumání nevědomí a následný vývoj psychoanalytické metody mu zajistil stálou pověst významného lékaře lidských duší, Freud v podvědomí člověka neviděl nic víc než „vroucí kotel“, vnímal je jako niterné peklo přeplněné utiskovanými netvory. Zavedením tohoto zjednodušujícího označení oddělil podvědomí od rozumu a ducha a tím jej snížil na úroveň primitivního instinktu, jak říká Maritain, „do jakési čisté bestiality skryté v hlubinách lidského bytí“. Proto je Freudova metoda řešení čehokoli duchovního redukční, to znamená, že Freud redukuje duchovno na materiální rovinu, kde je předmětem pouhé empirické analýzy.

V důsledku toho se Freud ocitá v neřešitelné situaci, když se snaží vysvětlit vyšší věci odvoláním výhradně na ty nižší. Je vůbec myslitelné snažit se vysvětlit Beethovenu motivaci pro napsání Deváté symfonie pouze na základě toho, co může materialisticky definovaná věda empiricky zkoumat? Duchovní věci nelze vysvětlit materiálně, ačkoli spolu mohou nějakým způsobem souviset. Ale podle Freuda duchovno nemůže být skutečné. Proto jakékoliv duchovní přesvědčení prý musí mít materiální příčinu. Freud například tvrdí, že pojem Boha je pouze obraz otce promítaný na oblohu. Teoretizuje, že dítě zpočátku vzhlíží ke svému vlastnímu otci jako ke všemocnému. Jak dítě postupně zraje a objevuje, že jeho otec není Bohem, přesto si stále zachovává ve své fantazii obraz všemocného otce, kterým je Bůh.