Jednou z nejrozšířenějších mystifikací současnosti, které podléhají i mnozí rozumní lidé, je tvrzení, že eixistuje jakýsi "radikální islamismus", který nemá co dělat se skutečným "mírumilovným islámem". Ten první prý přináší terorismus, ten druhý jej odmítá.
Tvrdí nám to z veřejnoprávní obrazovky ČT vedle "politiků-vítačů" i pravověrní muslimové, kterých už máme také v České republice pár desítek tisíc. Mezi nejznámější patří Petr Pelikán, bratr ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Ten dostává mimořádné místo pro obhajobu "mírumilovného islámu" nejen v ČT, ale i dalších mainstreamových médiích.
Petr Pelikán, český občan, je kromě jiného také diplomat. Nikoli český, ale arabský. Je honorárním konzulem Súdánu v České republice. Tvrdí se, že má na svého bratra ministra značný vliv, což pan konzul samozřejmě odmítá. Ať je to jak chce, faktem zůstává, že po demonstraci na Alberově 17. listopadu se jeho bratr pan ministr veřejně vyjádřil, že odpůrce islámu je třeba kriminalizovat. A vzápětí jeho "podřízená" státní zástupkyně podala na docenta Martina Konvičku (Blok proti isámu) trestní oznámení za jeho poněkud hloupé žertování v polouzavřené skupine na Facebooku.
Hodný muslim
Pan konzul Pelikán se k tomu vyjádřil na serveru Echo 24. Říká, že proti docentu Konvičkovi nic nemá, dokonce se s ním prý již setkal:
"...Během naší diskuse jsem nabyl dojmu, že své znalosti načerpal převážně od českých paní a dívek, majících nepříjemnou osobní zkušenost ze soužití s cizincem z muslimské země, a že vede svůj osobní souboj s jakousi ‚kuchyňskou‘ podobou islámu silně promíšeného různými národními tradicemi.“
Dodává pak poněkud šokující informaci, která jeho politický vliv na českou vládu potvrzuje. Říká, že je proti trestnímu stíhání docenta Martina Konvičky. Prý se o tom zmíní nějakým blíže nejmenovaným ministrům:
„Nesouhlasím tedy s docentem Konvičkou v jeho názorech na islám ani s jeho ‚řešeními‘ a rozhodně se mi nelíbí urážlivý způsob, jakým napadá kohokoliv, kdo má jiný názor než on. Přesto jsem proti tomu, že na něj státní zastupitelství podalo trestní oznámení a má být stíhán."
Prostě "hodný muslim" v praxi. Je to ale opravdu tak, nebo jde jen o účelovou pózu? Ptejme se odborníků. Přinášíme vyjádření Samira Khalil Samira, známého a uznávaného egyptského islamologa, který komentuje aktuální stav v "hodném" islámském světě. Lze těžko předpokládat, že hovoří o "kuchyňské" podobě islámu:
Samir Khalil Samir: Poselství velkého kalifa
Kalif Abú Bakr al-Baghdádí žádá všechny muslimy, aby uskutečnili své „hijrach“, svoje tažení do Evropy a zaměnili islám míru za islám války a následovali tak Mohameda v jeho „Hidžru“ (v roce 622). Toto poselství probouzí tradiční salafistický svět.
Poselství kalifa je velmi vychytralé, protože odpovídá očekávání určité části islámského světa. Salafistické skupiny, které chtěly přivést k životu praxi z dob Mohamedových, jsou spokojeny, protože se jim zdá, že konečně nacházejí pravý islám.
Mluví li al-Baghdádí o vystěhovalectví, míní tím tažení Mohameda z Mekky do Medíny, kdy začíná mohamedánský letopočet. Toto tažení je přechodem od pokojného islámu k válečnému. V Mekce Mohamed války nevedl. Když však viděl, že jeho poselství se nevěnuje pozornost, dokonce že se musí obávat o svůj život, shromáždil kolem sebe tlupy nejvěrnějších k tažení do Etiopie, tehdy křesťanské země, kde byli vlídně přijati a nemuseli se ničeho obávat.
Hidžra jako přechod k pravému islámu
Mohamed však odešel do Medíny a zahájil tam kazatelskou činnost. A po roce přešel k bojovým aktivitám nejdříve proti Mekce a pak proti okolním kmenům, aby je přinutil k přijetí islámu. Tyto války vedl nikoliv jako náboženský, nýbrž spíše jako vojenský vůdce.
Džihád je vždy „svatá válka, při které jde o dobytí nových území, která mají být získána pro islám.
Když Mohamed 632 zemřel, mnoho kmenů se vrátilo ke staré praxi, nepodporovalo už válku a neplatilo také žádné daně. Nový kalif Abú Bakr jim vypověděl válku, aby je přinutil vrátit se k islámu. Jeho protivníci se bránili: máme smlouvu s Mohamedem. Abú Bakr si je však přesto podrobil a přivedl zpět k islámu.
Tento kalif poprvé vyzval ke svaté válce proti celému světu. Jeho výzva znamenala probudit něco, co odpočívalo v hlubokém povědomí islámu: Uskutečněme všichni svou „hidžru“. Odmítněme ty, kteří chtějí mírumilovný islám, a přistupme k pravému islámu, který dobyl nejdříve Arabský poloostrov, Blízký Východ, Středomoří, Persii, Indii a jihovýchodní Asii. Toto poselství chce říci: Zahajme poslední fázi boje, který začal Prorok a pokračovali v něm jeho noví nástupci.
Symbol
Poselství al-Baghdádího chce probudit ještě větší počet muslimů, aby mobilizovali stále nové a rozhodnější bojovníky. Jeho výzva se jistě setká s přijetím u salafistických muslimů, kteří mají za vzor původní praislám. To přiměje mnoho muslimů, aby se stali salafisty a vytáhli do války.
Co je třeba dělat vzhledem k této výzvě? Sáhnout po zbraních?
Vojenský boj je jistě nezbytný. Nemůže však přinést řešení. Vojenské akce mohou utlumit násilí, zabránit většímu krveprolití a přinutit Islámský stát k ústupu. Porazit ho však není možné. Toto hnutí bude dále existovat, možná změní své jméno, ale bude existovat dále, protože je součástí islámu. Jediné radikální řešení je vnitřní reforma islámu jiným výkladem islámských dějin samotnými muslimy.
Jenže - je to vůbec možné?
Západní myšlenkové proudy nepomohou
Když al-Baghdádí říká, že islám není náboženství míru, přehání. Islám zná i období pokojného života. Tvrdit, že islám zná jenom válku, je tedy mylné. Je to ovšem otázka perspektivy. Jsou fáze míru jen přestávkami způsobenými politickou slabostí vedení nebo vnějšími tlaky, ale neodpovídají podstatě islámu, nebo je třeba přiřadit je k jeho vlastním prvkům?
Západ se dlouho pokoušel o jiný výklad slova džihád. To je způsob myšlení vlastní Západu, ale nikoliv islámu. Všechny takové pokusy nutně troskotají. Tak tomu bude i se změnou perspektivy islámských dějin, pokud takové návrhy budou přicházet zvenčí a nestanou se vnitřní součástí islámského světa. Otázky typu Co vlastně islám chápe pod „džihádem“?, mohou sice posloužit k vlastnímu uklidnění, ale ve skutečnosti nijak nepomohou. Otázky Západu nemusí být nutně otázkami islámu a totéž platí o jejich odpovědích.
Pokus poukazovat na to, že také křesťanství mělo válečnou fázi a později se zklidnilo, jsou mylné. Křížové výpravy není možno ztotožňovat s džihádem. Křížové výpravy nebyly totéž, co svaté války islámu. Křížové výpravy byly lokální války o osvobození Jeruzaléma a svatých míst. Nebyly dobyvačné, ani svaté, ani odvozené z evangelia.
U islámu je tomu zcela jinak. Džihád je vždy „svatá válka, při které jde o dobytí nových území, která mají být získána pro islám. Je to vždy „totální válka“, protože je vedena s nejvyšším úsilím a je to válka odvozená z Koránu.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
