Poté co Němcům prchajícím z NDR uzavřela hranice do Maďarska, proud se obrátil na Prahu, kde velvyslanectví Spolkové republiky Německo představovalo poslední naději. Německý velvyslanec Huber, který uprchlíkům otevřel dveře ambasády, již předtím v předtuše odhadoval kapacitu velvyslanectví pro případ ubytování nových hostů na 200 osob. Ale již v druhé polovině září se hladina uprchlíků hledajících útočiště v budově velvyslanectví vzedmula na několik tisíc.
V budově a na rozbahněné zahradě velvyslanectví vládly nesnesitelné sanitární poměry a stanový tábor v zahradě velvyslanectví začal připomínat vojenské ležení z doby třicetileté války jakoby doplňoval barokní architekturu budovy. A příliv pokračoval. Čekali před dveřmi budovy, v panice přelézali ploty a před kamerami zahraničních televizí je z nich strhávali strážci veřejného pořádku. Koncem září se do velvyslanectví nacpalo již 5000 osob, rodiny s malými dětmi atd.
V zákulisí se horečně hledalo „politické“ řešení.
Když se našlo připomínalo cestovní kancelář, která odváží uprchlíky z Lobkovického paláce na nádraží do libeňské Prahy a odtud celkem šesti vlaky nabízí cestu přes Drážďany do Bavorska za hranice Východního bloku. Ve vlacích pak vládlo strašidelné ticho (západoněmecký diplomat Ischinger, který provázel vlaky), protože byly obavy z přepadení vlaků orgány NDR. V západoněmecké televizi se ale těšily obrovské sympatii a živému zájmu diváků i z NDR, kteří signál západní televize dobře přijímali.
Nyní se ale na cestu do Prahy vydávali i ti, co zatím zůstali doma a čekali na vyřízení žádosti o vystěhování z NDR. Pražská politika, která měla pomoci německým dinosaurům kolem Honeckera, se zvrátila v naprostý opak. Jak pravil německý ministr zahraničí Genscher, české vlaky projíždějící přes NDR byly jako „chodit s plápolající pochodní ve stodole“ - a NDR začala hořet.
1 . října mohl sice velvyslanec Huber hlásit do Bonnu opět prázdnou budovu, ale záhy se ukázalo, že stav nebude setrvalý. Vlašskou uličkou k velvyslanectví mířili další zájemci. Počet nových hostů se během několika dnů vyšplhal na 7000 osob a velvyslanectví zaznamenalo nový rekord. I tyto osoby odvezla česká cestovní kancelář do Bavorska stejnou cestou, i když na zastávce v Dráždanech musela policie s obušky odrážet demonstranty, kteří se chystali do vlaku přistoupit.
Vláda NDR dospěla k závěru, že česká pomoc nic nepřinesla a v panice uzavřela hranici do Prahy. A velvyslanec Huber znovu mohl ohlásit prázdnou budovu. A opět jen dočasně, protože mezitím v Berlíně padla vláda, která hranici uzavřela, a k moci se dostali stoupenci Gorbačova, kteří hranici otevřeli. To se stalo1. listopadu 1989. A budova Lobkovického paláce se začala plnit potřetí. Česká cestovní kancelář teď již nezvolila prožluklou cestu přes území NDR, ale nových 5000 hostů ambasády odvezla vlaky již 3. listopadu do Bavorska přímo z Prahy přes hraniční přechod v Chebu.
A aby se žasnoucí Pražané nevylekali, anebo dokonce nezačali projevovat solidaritu, k vývozu německých uprchlíků využívali noční hodinu. Od vlaků z Libně do pádu Berlínské zdi teď už zbývalo pouhých šest dnů. 9. listopadu padla Berlínská zeď a hned potom 17. listopadu už byla na řadě Praha.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
