Budoucí identita je poté zásadně jiná (multikulturní, multietnická, multináboženská a multisexuální). V současnosti se tato budoucnost projevuje bojem o slova a znaménka v rovnoprávném pojetí jazyka (genderování), v postkoloniálním pohledu na pomníky a slepá místa dějin, ve veřejných omluvách politiků za použití nedávno tabuizovaných slov. 

Veřejné omlouvání politiků za to či ono se mezitím vžilo, častá je omluva za závislost na ruském zemním plynu či za Putina (respektive „Gasputina“- podle vzoru písně od Boney M.). Hned v úvodu díla k omluvám patří i omluva německé ministryně zahraničí Analeny Baerbockové. Byla obviněna, že vyslovila tabuizované slovo „negr“ namísto, aby použila výraz „n-slovo“. Takto se provinila „reprodukcí“ rasistického slova. A musela čelit „shitstormu“ ze své vlastní strany (Zelení) a od jiných. Takže se nakonec veřejně omluvila a tak i připojila k snad už ke stovkám dalších omluv veřejných činitelů. George Orwell a renitentní starosta Zelených Boris Palmer z universitního města Tübingenu nechají pozdravovat. Historku autoři ovšem nevypráví jen tak na úvod. V podání Gerstnerové to není jenom úsměvná historka, ale jedno ze znamení doby, která po pěti set letech patriarchátu spěje k něčemu novému a to nové začíná přechodem k rovnoprávnému jazyku. V tomto kulturním boji na konci epochy „starého bílého muže“ zavedla jako televizní moderátorka v hlavních zprávách genderovou hvězdičku do mluveného projevu: jako zlomek vteřiny trvající pauzu ve výslovnosti rovnoprávného slova pro všechna pohlaví (např. „Wähler*innen“ - což se nedá přeložit).