Jako v případu studentky tmavé pleti na jedné z dvou set amerických univerzit, kde se ideologie „Critical Race Theory“ přednáší: Malá slabá dívka se v mense posadí do míst rezervovaných pro jinou studentskou skupinu a na dotaz „bílých“ pořadatelů, proč tam sedí, utrpí šok z útoku bílých rasistů. Hned na to se ochotně vyzpovídá v ultrapravicové televizi Fox News Channel známého americko-australského podnikatele. Další vyšetřování ukáže, že chování pořadatelů bylo naprosto v pořádku a k žádnému „rasovému útoku“ nedošlo. Rektorka elitní ženské university (školné a ubytování 78 000 dolarů ročně) se přesto brání nařčení z rasismu, studentce se omluví, školníka propustí a personál university pošle na antirasistické školení.

Zatímco sochy rasistů z bývalých kolonií zmizely, celá řada jich přežila v zemích koloniálních velmocí a stoupencům rasové teorie nabízí mediálně atraktivní možnost protiútoku. V Belgii antirasistické nepokoje zpustošily pomník belgického krále Leopolda II., kterému útočník vylil v Bruselu na hlavu vědro rudého laku. Barvu zvolil dobře, Leopold měl ruce od krve, proslul „apokalyptickými zločiny“ včetně mrzačení dětí za nesplnění pracovních norem na jeho kaučukových plantážích v Kongu. Pomník stejné osoby sundalo z podstavce a odvezlo do skladu také usnesení radnice v Antverpách. Na začátku celosvětové vlny pustošení pomníků byly demonstrace „Black Lives Matter“ hlavně po smrti demonstranta, který se stal obětí brutálního policejního zákroku. A pustošeny byly pomníky generálů, kteří v americké občanské válce bojovali na straně otrokářů. V Anglii získalo celosvětový věhlas skácení sochy velkoobchodníka s otroky v Bristolu.