Ovšem již brzy po válce proudily dodávky uranu plynule do Sovětského svazu.V tváři dnešní krajiny po nich zůstaly haldy, které si bohužel neodvezli, a staré haldy z těžby stříbra vedle nich vypadají jako bábovičky z písku. Ale v roce 1946 začaly dodávky váznout pro nedostatek pracovních sil (jak uváděla československá vláda).

Pokud ovšem Sovětský svaz v této době mohl něco postrádat, pak to zcela jistě nebyl uran z Jáchymova. Tajemství atomové bomby mu opatřila špionáž v USA, ale uran potřeboval z Jáchymova. Psal se rok 1947 a bez atomové bomby, kterou Spojené státy měly od roku 1945, stál jako nahý v trní. Sovětští spojenci se proto problém pracovních sil rozhodli vyřešit ve svém stylu a v Jáchymově vybudovat koncentrák pracovních sil (tzv. nápravně pracovní tábor), známý od Solženicyna z Archipelu Gulag. A jako pracovní síly na dolování uranu poslali své německé válečné zajatce.

Pro zajatce – říkejme mu Andreas. D. – příběh začíná v červnu 1947 na břehu řeky Volhy ( 250 kilometrů severovýchodně od Moskvy). V lágru, jednom z tisíců rozesetých po celém Sovětském svazu, je zařazen do transportu čtyřiceti zajatců, který se vydává na cestu vlakem z města Ulič. Vlaková trať míří západním směrem a budí v zajatcích naději, že jsou na cestě ze zajetí. Zastávka na rusko-polské hranici v Brestu naději posílí, když se transport rozroste o dalších tisíc zajatců. A cesta pokračuje po rovinách polské nížiny opět ve slibném směru na západ. Další zastávka je v Německu, v místě předběžné polsko-německé hranice ve Frankfurtu nad Ohří. K vlaku se připojí další vagony se zajatci, ale na dveře vagonů se přibijejí prkna a vlak obstoupí sovětská vojenská policie. Německá jména zajatcům prozrazují, že trať vede na jih přes Kotbus a Drážďany. Ale pak se objeví česká jména Karlovy Vary a Ostrov nad Ohří. A tady cesta z Ruska definitivně končí. Místo propuštění ze zajetí následuje nástup za nádražní budovou v Ostrově nad Ohří a pod dozorem vojáků československé armády pochod do 10 km vzdáleného Jáchymova a lágru Rovnost. Příchodem zajatců na Rovnost dodávky uranu opět začaly plynule proudit. Ale už když první kolony německých válečných zajatců šlapaly do svahu Krušných hor, byl Jáchymov pevně pod správou moskevského ministerstva vnitra.

Tábor byl rozlehlý (dle plánu postavený pro čtyři tisíce zajatců, kteří byli také dodáni), stál na rovině nad levým svahem Jáchymova, a pro zajatce se zkušeností ze Sovětského svazu představoval určitý druh zlepšení. Místnosti měly pryčny se slamníky, stoly a židle v barácích, dokonce plechová umyvadla a dostatek pitné vody.

Pro německé válečné zajatce z Ruska nebyl ruský personál tábora včetně velitele tábora (plukovník Morozov) překvapením, protože byli ze zajetí v Rusku zvyklí na ruské poměry, ruské dozorce a překvapením nebyli ani Rusové v podzemí, ruští důlní inženýři ( na drancovací těžbu podzemního bohatství častými odstřely), ruští pohaněči na plnění pracovních norem a geologové a celé ruské divadlo se soutěží o nejlepší pracovní výkony za vanilkový pudink. Československo k inscenaci přispívalo vojáky československé armády, kteří lágr hlídali a vysedávali na strážních věžích.