ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ se rozhlíží po krajině, kterou na východ od nás nepotlačili ani komunisté, kterou se však ze všech sil snaží od sebe “odtlačit” moderní demokracie v čele s farmaceutickým průmyslem - ač může zásadně zlepšit zdraví celého národa.

O krok blíž k odpovědi na tenhle pozoruhodný paradox jsem se dostala, když jsem se v tomto školním roce stala studentkou-nestudentkou čínské akupunktury a medicíny. Pardon. Chci říct chovatelství králíků. 

Studuji totiž proto, abych mohla za pár let praktikovat-nepraktikovat a zásadně neléčit. Ne ty králíky, lidi. Ono totiž podmínky, v nichž tisíciletá čínská tradice v Čechách funguje, dost připomínají kombinaci pohádky o Chytré horákyni a patafyzického divadelního představení. Ale popořádku.

Tak trochu jiný atlas

Můj otec před mnoha lety přinesl z práce knihu. Připutovala k němu přes kteréhosi z diplomatů, s nimiž se téměř denně setkával. Dal ji mně, protože jsem už tehdy platila za zdravotního experimentátora se zájmem o různé alternativní a netradiční formy léčení. 

Zírala jsem na ten fascikl jako na zjevení. Měl zhruba devět stran velkého formátu vytištěných na tuhém křídovém papíře, bohatě ilustrovaných a psaných azbukou. Byla to pečlivě, vědecky sepsaná anatomická příručka, vydaná jednou středně slavnou ruskou univerzitou. Její jedinou, avšak poměrně zásadní odlišností od podobných příruček českých bylo to, že šlo o anatomický atlas éterických těl člověka. Ano, těch “nehmotných”.